Ostrov - dystopie pro dospělé

recenze

Islandskou literaturu můžete znát zejména díky Yrse Sigurðardóttir, jejíž krimi příběhy jsou u nás hodně populární. V tomto ostrovním státě je ovšem i řada dalších kvalitních autorů. Příkladem může být Sigríður Hagalín Björnsdóttir, které nedávno vyšel u nakladatelství Fobos její debut s názvem Ostrov.

Tentokrát ovšem mohou zajásat fanoušci dystopií, protože tato kniha je zářným zástupcem žánru. Nečekejte žádné young adult, které se na postapokalyptických knihách často pasou. Ostrov se pohybuje přecijen trochu jiným směrem a nabízí daleko dospělejší formu tohoto oblíbeného oboru.
Čtenář se ocitá na islandském ostrově, který postihne nečekaný obrat v dějinách. Zničehonic totiž přijde o veškeré spojení s okolním světem, které ho samozřejmě připraví o celou řadu životně důležitých věcí. Lidé nemají internet, nedováží se žádné potraviny ani léky a cizinci se nemohou vrátit zpátky do svého domova. To je jen malá ukázka komplikací, které se v této zemi objeví. Velice brzy tak musí vedení státu počítat s hladem, násilím a nedostatkem základních surovin.

Autorka pojala celý tento příběh poměrně originálně. Nedočkáte se totiž žádné skupinky bojující o vlastní přežití, ale vnímáte pohled na tuto katastrofu zejména z praktického pohledu. S hlavními hrdiny Hjaltim, Máriou či Elín sledujete postupně měnící se obyvatelstvo, které se snaží zachránit si především vlastní život.

Významnou složkou je i jednání vlády země, jež se snaží zachovat pro místní obyvatelstvo možnost žít „normální“ život. Přitom musí udělat řadu nepříjemných kroků, které je mohou v očích některých lidí proměnit ve zrůdy.

Celý román působí velice realisticky a snaží se přiblížit čtenáři, jak by to mohlo při podobné události vypadat. Malými krůčky posouvá Islanďany ke zkáze, která je prakticky nevyhnutelná. Někteří z přežívajících samozřejmě vzhledem k okolnostem téměř pozbydou lidskosti. Kvůli kousku jídla jsou schopni i zabít. Dokážu si celkem dobře představit, že v podobné situaci by víceméně stejně jednala i řada z nás.

Kniha je rozdělena na poměrně krátké kapitoly, a proto vám bude děj rychle plynout před očima. Čtenář sleduje pohled Hjaltiho, obyčejného novináře, který se díky vládě stává prominentním občanem. Další kapitoly se věnují jeho bývalé přítelkyni Maríi, která má sice Islandské občanství, ale přesto to nebude mít s přežitím vůbec snadné. Na začátku některých kapitol se nacházejí novinové či tiskové zprávy, které přinášejí zejména vyjádření vlády a zvyšují u románu realističnost. A v neposlední řadě jsou tu kapitoly s tajemným názvem Hladov, časově se odehrávající v blízké budoucnosti. Postupně se k nim propracujete i v ostatních dějových liniích.

Autorka se živí jako novinářka, což se promítlo i do povolání hlavní postavy. Díky tomu můžete poznat nejen žurnalistickou práci, ale samozřejmě i Islandskou mentalitu. Popisy prostředí jsou velice barevné a zasazují děj do města i venkova, kam se musejí někteří obyvatelé stáhnout.

Ostrov je velice slušným spisovatelským debutem, který se nebojí chopit dystopické téma velice inteligentně a přenést trochu ho jiným směrem, než jsou dnešní postapokalyptické romány pro mladé. Velice dobře pracuji s lidmi, prostředím i samotnou skutečností, že lidé z Islandu jsou na pokraji zániku. Rozhodně se nejedná o zrovna odpočinkovou knihu, protože člověk u ní musí trochu přemýšlet, co by v podobné pozici dělal on. Opravdu bychom zůstali civilizovanými lidmi nebo by se z nás stali nemyslící monstra s touhou po jídle?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fobos, kde můžete knihu rovněž zakoupit.

Výjimečně se stane něco, co stmelí celé lidstvo, propojí osudy všech, jako by sebou zemská přitažlivost trhla a svět se na okamžik zmenšil, přiblížil, a každý jednotlivý člověk si pak pamatuje, kde byl, když se to událo nebo když ... více

Komentáře (0)