Pařát smrtky

recenze

Poslední dobou jsem četla celkem dost historických detektivek, a tak jsem se rozhodla pustit do další. Kniha Pařát smrtky mě upoutala svou červenou obálkou, je to totiž má oblíbená barva. Také mě zaujalo, že se kniha odehrává v Praze, jelikož tu já mám v historických románech moc ráda.

Tento díl je pokračováním série o knězi, který pomáhá řešit různé případy a záhady na Novém Městě Pražském za vlády krále Václava IV., kterému chce jeho moc sebrat bratr Zikmund. Tentokrát do Prahy dorazil mor neboli černá smrt a bere si postupně spoustu obětí a úkolem našeho hlavního hrdiny je zjistit, zda jde opravdu o mor anebo o otravu.

Jako první musím říci, že mi kniha přišla hodně reálná a opravdu zachycující myšlení a život lidí v 15. století. Je to hodně vidět na hlavním hrdinovy. Jeho myšlení mimo jiné ukazuje, že ani lidé ve středověku nebyli úplně svatí. Protože si nedovedu představit, že jakémukoliv knězi by bylo povoleno mít jeho myšlenky, jež se ubírali neustále k ženám a alkoholu. Také mi přišlo, že vulgární mluva odpovídala tehdejší době a po nějaké době jsem si na ni zvykla a do příběhu mi zapadala.

Zároveň mi ale jako člověku, co žije ve století 21., bylo proti srsti, jakým způsobem hlavní hrdina přemýšlel o ženách. Kolikrát mě jeho myšlenky div nezvedly ze židle a musela jsem si připomínat, že už v této době dávno nežijeme a že tenkrát lidé mysleli jinak. Kniha mi tedy ukázala, jak moc složité je pochopit myšlení tehdejších lidí. A přesto, že mě to opravdu vytáčí, tak je to jedna z věcí, kterou mám na historických detektivkách ráda.

Co se týká samotného příběhu, tak byl opravdu dobře vymyšlen a pachatele se mi až do poslední chvíle odhalit nepodařilo. Také oceňuji zapojení moru do příběhu. Stejně jako zmínění tehdejšího panovníka a jeho vztahů s bratrem. Vždy v historické beletrii oceňuji reálné postavy a události.

Velmi mě potěšil i prolog, ve kterém jsem se dozvěděla na jakém základě kniha vznikla.

Ovšem jelikož je tato kniha už několikátou historickou detektivkou, kterou čtu, začíná mi připadat, že jsou všechny psány hodně podobně, lidově by se dalo říci na jedno brdo. I tak ale určitě ještě sáhnu po dalších, protože mám tento žánr jistým způsobem ráda. Na obměnění mé komfortní zóny.

Také mi přišla škoda, že některé vedlejší postavy nedostaly v knize moc místo – například rychtář nebo Magdaléna. Přijde mi, že jsem moc neměla šanci je poznat.

A nakonec musím ocenit příjemný fond, který se dobře čte a také styl psaní autora, jenž je hodně čtivý a kniha mi díky tomu ubíhala pod rukama téměř sama.

Františkán Blasius se ve svých vzpomínkách vrací do doby, kdy se se svým přítelem Jakubem Protivou z Protivce, rychtářem Nového Města pražského, podílel na odhalování těch nejzávažnějších hrdelních zločinů. Napínavý příběh se tent... více

Komentáře (0)