Písmem mojí přítelkyně? Jedna velká dávka emocí!

recenze

U této autorky vyhlížím netrpělivě každou novou knihu, kterou napíše. Protože vím, že dostanu kvalitní kousek plný emocí. A jsem neskutečně vděčná, že ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Opět máme tu čest prožít dvě časové linky příběhu. Současnost obývá rozvedená Kamila, tak trochu smolařka, která si svým neustálým sebemrskačstvím tropí nejednu trapnou záležitost. Nastupuje do nové práce, řeší sebelásku a naději na budoucnost, která není taková, jakou si kdysi vysnila. Do tornáda skličujících myšlenek pak vtrhne její nový šéf společně s jeho otcem, se kterým naváže tak trochu volný vztah. Nebudu lhát, nejsem fanda milostných trojúhelníků, takže zrovna u tohohle jsem moc šťastná nebyla. Nicméně jsem Kamilu pochopila ve všem, co udělala a svým způsobem jsem ji i fandila.

Víc mě ale zasáhla historická linka příběhu. Tady se setkáváme s Julií, kterou můžeme znát z předchozí autorčiny knihy jako přítelkyni/manželku bratra hlavní hrdinky Ester. A právě jí Julie píše dopisy, které si v současné lince pročítá nešťastná Kamila. Julie žije v protektorátu a příprava na válku, její následný průběh a strávený čas v Terezíně bylo na mou psychiku vážně něco šíleného. Život Židů v běžném denním chodu byl mrazivý a těžká rozhodnutí, která rodina musela učinit, jsem oplakala. Tady se mi taky hodně líbila romantická linka, která stála proti všemu a v bolesti tehdejší doby vyčnívala jako velká naděje na konci tunelu.

Tahle knížka vás vnitřně zasáhla, i když autorka vynechává surové popisy událostí. Mohla by, je to dneska trend, ale nedělá to. A ja jsem za to vděčná. Z knihy si nesu silný zážitek a především mnoho otázek k zamyšlení.

Za knihu děkuji autorce a AM v rámci spolupráce.

Dvě ženy oddělené dobou spojují deníky. Závěrečné rozuzlení románů Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky. Budoucnost patří těm, kdo v ni věří. Když se čerstvě rozvedená Kamila ponoří do deníků Židovky Julie zděděných po babi... více

Komentáře (0)