Po stopách minulosti

recenze

Po knihách Vlčí kůže a Poslední pramen vychází švédské autorce Kerstin Ekmanové třetí kniha, která nese název Stírací losy. Jedná se o sérii Vlčí kůže a v této knize si pro nás autorka připravila osud již třetí generace. Ale nemějte strach si knihu přečíst, pokud jste nečetli dvě předchozí, to důležité v knize najdete a jedná se o nový příběh, který je propojen pouze postavami, které jsou již o několik let starší.

„Neměj strach. V mém životě je teď tolik světla, prozářila ho má láska k Tobě. Ani v jednom z jeho záhybů se neskrývají žádná temná tajemství. To všechno bylo vymazáno. Chtěl bych, aby sis mě mohla skrznaskrz prohlédnout.“

Příběh nás zavede do osady Černá Voda, kde hlavní hrdinka Ingefrid hledá minulost a dědictví po své matce Myrten, která se jí zřekla hned po narození. Setkává se s Myrteninou nevlastní sestrou Kristin, která neměla tušení, že Myrten měla dceru, ačkoliv byly dobré kamarádky. V Kristinině chalupě se setkává také s Eliášem, mužem, kterému je již přes osmdesát let a který má svá tajemství. Ingefrid se poté vydává do Indie a po návratu se v nedaleké farnosti ujme dočasně místa farářky a s sebou přivádí adoptivního čtrnáctiletého syna Ananda, který není až tak bezproblémový. Najde Inge svoji minulost? Dozví se, proč ji její matka dala k adopci a kdo byl její otec? Vrátí se do Stockholmu nebo najde své kořeny v osadě u černého jezera? Čekají nás mnohá překvapení.

„Anand seděl v kanceláři u počítače a tvářil se smutně.
Bůh má milion osmnáct tisíc tři sta čtyřicet tři výsledků hledání, řekl.
A to je málo?
Je. Satan jich má tři miliony čtyři sta tisíc šest set osm.
Nezkusíš jiný vyhledávač?“

Musím se vám přiznat, že jsem měla problém se do knihy začíst. Začátek knihy mi přišel dost neuspořadaný a zmatený, když hrdinka po návštěvě Černé Vody odcestovala hned do Indie a my se rázem ocitli v jiném prostředí. Ale ve čtvrtině knihy se vše zlomí a příběh vás pohltí a nebudete se chtít s Ingefrid rozloučit .

Autorka nás provede životem Inge, dozvíme se, co ji přivedlo k víře, jak se dozvěděla, že je adoptovaná, a jak se její život změnil poté, co ji vyhledal advokát kvůli dědictví po matce. V Černé Vodě ji čeká jiný život, najde si cestu mezi farníky, je svědkem narození jehňat, učí se rybařit a především jde pomalými kroky po cestě svých předků, kam až ji dovedou?

„Když nastoupila na svůj třetí pastorát ve velkoměstě, znovu se setkala s farářem, který svůj úřad zdůrazňoval tvrzením, že podle evangelií povolal Kristus k této službě muže. Tento výrok tedy faráři bimbal mezi stehny. Kdykoli ho pak Inga – v té době už zocelenější – viděla v mešním rouchu, nemohla si nevzpomenout na kývající se přívěsky v jeho spodkách. Tušila, že i on uvažuje podobně: Inga znečišťuje místo před oltářem prosakující ránou, vlhkým otvorem mezi nohama.“

Drsný a krásný příběh, to představuje kniha Stírací losy. Není to jen jeden příběh, ale sledujeme i život Kristin a Eliáše. Autorka zvolila zajímavý způsob vyprávění, kdy Kristin, ačkoliv není hlavní postavou, k nám promlouvá přímo. Za ostatní osoby hovoří vypravěč. A co je neobvyklé a na co se mi obtížně zvykalo je, že přímá řeč není v uvozovkách a ani není jinak vyznačena. Ale s přibývajícími stránkami si zvyknete.

Kniha má krásnou obálku, která mě zaujala a která se k příběhu velmi hodí, je sice ponurá, ale vystihuje melancholii místa, kde se děj odehrává.

Jedná se o nevšední příběh, nevšedně pojatý, který zřejmě nezaujme široké spektrum čtenářů. Je spíše určen náročnějšímu publiku, které ho ocení a náležitě si ho vychutná. Zkrátka není to kniha pro každého. Ale přesto bych tento silný příběh doporučila všem a především milovníkům knih Kateřiny Túčkové. Má v sobě syrovost, ale i velikou lásku.

„Nic nepotvrzuje, že minulost nějak souvisí s tebou přítomností nebo budoucností. Dost možná je zavřená a zamčená jako skříň. Křehké stonky se pokoušejí proniknout škvírami ven, chtějí se stát opět součástí času. Jenomže snadno uvadnou a uschnou.“

Moje hodnocení je 90 %. A s chutí si přečtu i předchozí dva díly, protože se mi tím některé otazníky vyjasní.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si knihu mohla přečíst.

Ingefrid vyráží do malé vsi jménem Černá Voda, která leží u temného jezera obklopena nekonečnými lesy. Musí zde vyřídit dědictví po matce Myrten, kterou nikdy nepoznala, neboť ji vychovávali pěstouni. Na čas přijímá místo zdejší f... více

Komentáře (0)