Pojďme bí(ý)t věřící!

recenze

Svědectví o hrůze, tyranii a bídě socialistického bloku a komunistických zřízení vychází dost a mohu kvitovat s povděkem, že i v reedicích a opětovných nákladech a ještě raději jsem, že tyto knihy se nadále i čtou. Protože by čteny být měly a čím více lidí se seznámí s podobnými svědectvími a bude jimi zděšeno, tím lépe.

Novinkou pro mě byla malá knížečka s pořadovým číslem 63 v řadě Edice osudy. Pod stromečkem bych čekala mnoho, ale rudou knížečku vydanou karmelitánským nakladatelstvím určitě ne, po počátečním překvapení jsem si přečetla přebal a zjistila, že se jedná o autobiografii mladého Rusa, který měl v životě zvláštní úděl, dost smůly a byl i s rodinou semlet režimem až na dřeň.

Ale raději od začátku...

Sergej se narodil do neradostných poměrů a když mu změna režimu sebrala v útlém věku otce, po několika měsících jej do hrobu následovala i matka a starší bratr skončil někde tam, kde jej později ani nejvyšší sovět nenašel, dalo se tušit, že další kroky malého chlapce jisté nebudou. Od opatrovníků s narušeným synem chlapec později utekl raději taky a z ulice jej po několika krádežích jídla sebral systém opatrování sirotků.

Malý Sergej se v dětství propracoval několika dětskými domovy, stal se v jejich víru jiskrou, tedy Leninovým vnukem, později pionýrem, pak těžko vyslovitelným Komsomolcem a jako korunou úspěchu dokonce jejich vedoucím. Z této funkce až do konce svého působení v SSSR nevylezl a pozitivně ideologicky působil na mládež. I přes neblahý osud byl Sergej přirozeně inteligentní, prahnul po vědění a vést a poučovat mládež o nebezpečí imperialismu a dobru Leninova bratrství jej bavilo. Tomu co dělal věřil a nutno uznat, že v tom byl dobrý.

Po přijetí na elitní vojenskou školu na Kamčatce dále pokračuje ve svých studijních a politických aktivitách a tetelí se blahem pod chválou soudruhů. V jeho životě je všechno v pořádku a on chápe svůj úděl jakou rudou vlajku vlající v dáli, ke které se musí dobudovat silou Marxova a Engelsova vědění.

A protože režim má mladé chlapce jako on rád, dostane Sergej zajímavou nabídku. Vytvoří skupinu čtrnácti silných a zdatných chlapců a s nimi budou zjednávat pořádek s výtržníky a nepřáteli státu a společnosti. Sergej je rozeným vůdcem a má přehled, kdo je na akademii dobrý, snadného úkolu se zhostí s radostí a jen čeká, co bude dál.

A dál se dějí věci. Skupinka je povolávána na zjednání pořádku v krčmách a pajzlech mezi opilci a prostitutkami a nezřídka po brutálních akcích zůstávají na místech těžce zranění, zmrzačení i mrtví. Mladíci jsou svými veliteli za brutalitu akcí chváleni a odměna 25 rublů za bitku pro každého je více než motivující. Jejich výcvik ovšem vede jen k jedinému účelu.

K eliminaci skupin věřících, kteří jsou považováni za výhradní a nejhorší nepřátele režimu. Jsou horší než vrazi a jejich otrávené jednání kazící duše mládeže a ohlupující rozum je potřeba zatrhnout. Čím brutálněji a násilněji, tím lépe. Po rozpačitých začátcích nabírá skupina sovětských bijců druhý dech a při likvidaci setkání nebohých věřících s modlitebními knížkami v ruce a zpívajících žalmy mají v rukou obušky a nože. Jejich brutalita se stupňuje a počty obětí se stále zvyšují. Vedení je ovšem spokojeno. Věřících sice neubývá, pod vlivem hrůzovlády je jich více a více, ale výsledky v podobě rozmlácených domků, spálených modlitebních knih a zatčených náboženských vedoucích tu jsou.

A právě při pálení knih se do jedné Sergej podívá a slova v ní ručně přepsaná jej udeří do očí a duše. Věřícím nerozumí, nechápe, proč i přes brutalitu akcí se stále shromažďují, nechápe jejich vnitřní sílu. Ale přes opsané žalmy na něj náhle prosvitne slunce a on pomalu začíná chápat, že jeho cesta krve, bolesti a ponižování není ta, jakou se chtěl dát. Že režim jej dusí svým lhaním a předstíráním. Že takto už nemůže žít.

A tak se jednoho dne rozhodně vyrvat se z pout brutality a násilí, do kterých se před lety nechal dobrovolně zavřít. Udělat krok po jednosměrné cestě a zvolit raději smrt než život ve vlasti.

Sergejovo vyprávění o brutalitě v sirotčincích a později pod ochrannými křídly vyšších funkcionářů je neuvěřitelné. A přes to se to stalo. Paranoia sovětského zřízení, které vyhladovělo obyvatele do zoufalství, aby pak za pár mizerných rublů byli ochotni zničit nenávratně život druhému, je nechutná. A bohužel povědomá.

I přes skutečnost, že knihou probíhá náboženská linka a je vydána, mimo jiné, karmelitánským nakladatelstvím, nelze ji brát jako křesťanskou a duchovní četbu. Je to svědectví o pronásledování jedné skupiny obyvatel očima jejich bijce. Nenajdete tu obracení na víru ani provolávání slávy Kristovi, jedná se o vyprávění zmučené duše a o jejích mučitelích.

Sergejův tragický a krátký život vede k mnoha zamyšlením a zbytečné zmaření jeho života je jen dovršením hrůzy, do jaké se narodil. I čtením takových knih se drobně jistíme, aby se nic takového nemohlo opakovat. I když, do budoucnosti nikdo nevidíme....

Kniha podle údajně skutečného příběhu (jehož realitu odmaskovává dokument Forgive Me, Sergei), který během svého života sepsal Sergej Dakov. Osud si se Sergejem již od malička zle pohrával. Otce nepoznal téměř vůbec a matka zemřel... více

Komentáře (0)