Ponurá pohádka

recenze

Nadešla chvíle, kdy si Ryn řekla, že už jí ani její rodině nikdo neublíží...

Ryn je hrobnicí ve vesnici jménem Colbren. Řemeslo převzala po svém otci, od nějž se vše učila již odmala. Být špinavá a od hlíny ji nikdy nevadilo. Nyní je ale její otec nezvěstný. Chtěl zabezpečit rodinu, a proto odešel pracovat do místního dolu, odkud se doposud nevrátil. Ryn se proto snaží pro rodinu vydělat nějaké peníze hrobničinou, a místo svého otce ji trochu zabezpečit, alespoň tak, aby měli na jídlo. O její služby ale poslední dobou není moc velký zájem. Občané své blízké nechávají raději spálit, protože co kdyby... Vždy po setmění totiž ožívají nemrtví, a toulají se kolem vsi. Když však jednoho večera překročí prahy obydlených domů, nastává chvíle s tím něco udělat. Ryn se rozhodne jejich vesnici, a hlavně svou rodinu, zachránit. Mrtvých se totiž nebojí. Vydává se tak hledat odpovědi do míst, kde podle příběhů vyprávěných mezi lidmi, vládne temno a velká kouzla. Tuto cestu podniká s Ellisem po boku, s tak trochu zbloudilým kartografem, který se snaží na své cestě sám sebe nalézt.

Kostischrány jsou pro mne pohádkou, ve které najdete zombíky, magii, kouzla, statečnou hrobnici a sympatického mladého kartografa, a po celou doba vás provází poměrně ponurá atmosféra. Malebně popsané obrazy příběhu a velmi jemná romantická linka občas tuto ponurost zjemní. Příběh plynul vpřed velmi pozvolně. Kniha se četla téměř sama. Pozitivně hodnotím i krásný přebal knihy. Jediné, co jsem trochu postrádala, byl slibovaný černý humor. Nějaký tam přeci jen byl, ale pro mě ho bylo prostě málo.

Ne všechny mrtvoly zůstanou pohřbeny navěky. Sedmnáctiletá Ryn se od smrti svých rodičů živí jako hrobnice v odlehlé vesnici na úpatí drsného a smrtelně nebezpečného pohoří, které kdysi bývalo domovem fae. Pohřbů není v posled... více

Komentáře (0)