Porazí neohrožená hrobnice Ryn Kostischrány?

recenze

Kostischrány (2023) / Suzanne

Aderyn žije v zapadlé vesnici Colbren nedaleko lesa, v němž po setmění ožívají kostischrány – tedy mrtví lidé, kteří zabíjejí živé. Ti, kdo nevstupují do lesa, jsou před nimi v bezpečí, protože ho kostischrány neopouštějí. Nebo to tak alespoň bývalo. Teď se ale houfně vydávají k vesnici a ohrožují její obyvatele. Nenese za to náhodu vinu sama Ryn, protože nedokázala odolat vábení zapovězeného lesa?

Ryn převzala otcovo řemeslo jako hrobnice a snaží se uživit mladší sourozence. Jejich otec totiž před lety zmizel při průzkumné výpravě v místním dole, matka později podlehla nemoci a strýc nasekal dluhy v karbanu, které Ryn se svými sourozenci musí splatit, jinak přijdou o dům.

Proto přijímá nabídku mladého kartografa Ellise, aby se stala jeho průvodkyní poté, co ho zachrání před kostischránou. I když to znamená vypravit se do hor Annwvynu, kde žil se svým dvorem Jinokrál a kde jedna z jeho kouzelných relikvií zapříčinila vznik kostischrán. Ellis má pro výpravu do hor vlastní pohnutky, ale Ryn taky. Protože živí sice mrtvé zastavit nemohou, ale hrobnice by možná mohla.

Ryn a Ellis působí jako oheň a voda. Ryn je neohrožená hrobnice, která se nebojí mrtvých, dokáže zachovat chladnou hlavu a poradit si skoro v každé situaci, na každou kostischránu bere svou sekyru a v lese je jako doma. Ellis je kluk z města, který neoplývá silou a fyzickou zdatností, chová se spíš zdrženlivě a trápí se kvůli minulosti.

V Kostischránách nechybí nebezpečná výprava, oživlí mrtví, akce, legendy, zapomenutá magie a kouzelné relikvie, tajemství, zvraty ani minulost obou hrdinů, která stejně jako kostischrány odmítá zůstat pohřbená. Najdeme tu i romantiku, která se vyvíjí hezky pozvolna a přirozeně, nebo humor, jenž obstarávají především Ryniny uštěpačné poznámky.

Emily Lloyd-Jonesová se inspirovala velšskými legendami, takže vyprávění i atmosféra v sobě mají něco z podmanivosti, tajemnosti a magičnosti starých pověstí. Tempo plyne spíš pozvolna a příběh zpočátku působí poměrně prostě, ale nenechte se mýlit. Emily Lloyd-Jonesová má děj dobře promyšlený, takže se postupně prohlubuje a propojuje s legendami. Kvůli tomu není předvídatelný, rozzuzlení je vcelku nečekané i samotná záležitost s kostischránami není tak černobílá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Za zmínku stojí i povedený český překlad Lucie Bregantové, který kouzlo příběhu podtrhnul a vlastně mu ho i dodal.

Kostischrány přinášejí podmanivý příběh inspirovaný velšskými legendami, v němž nechybí sympatičtí hrdinové, uvěřitelná pomalá romantika i filozofická otázka, kdy se z živého nebo z nemrtvého člověka vlastně stává zloduch? Nemrtvá koza je pak už pouhou třešinkou na podařeném dortu, na kterém si (navzdory vysoké míře oživlých mrtvol) smlsnete.

Ne všechny mrtvoly zůstanou pohřbeny navěky. Sedmnáctiletá Ryn se od smrti svých rodičů živí jako hrobnice v odlehlé vesnici na úpatí drsného a smrtelně nebezpečného pohoří, které kdysi bývalo domovem fae. Pohřbů není v posled... více

Komentáře (0)