Překročit svůj stín

recenze

Příběh a neslavný konec rodu Romanovců vzrušuje mnoho zájemců o historii a konspirace. Carská rodina, která se narodila do té nejhorší doby pro vznešené rody a hlavně její tajemný a rozporuplný rádce, nenechávají spát i mnoho dalších.

Často mě napadá, jak by vypadal život rodiny, kdyby měla více možností a vyhrazen delší čas na tomto světě, ale o tom tato kniha není.

Je o Rasputinovi a jeho tajemném stínu.

Mladíkovi s geniální myslí a možností ničit ty další.

Ale vraťme se do současnosti...

Zástupce ruské diplomacie je v USA zavražděn a to je samo o sobě na americké půdě dost velký problém. Zavraždil jej sice jeho krajan, ale americkým vyšetřovatelům není příliš jasné, co po starém ruském emigrantovi mohou jeho úřady tak nutně požadovat a proč se starý pán tak urputně bránil.

Ruská strana opět železně mlčí, proto musí Američané postupovat po rozházených střípcích pravdy pomalými kroky. Naléhavost situace ale nakonec nutí obě strany nenápadně spolupracovat, protože následky mohou být strašlivé.

Tak strašlivé, jako tajemství milého starého pána na útěku. V patách je mu totiž nepřítel strašlivější, než nejčernější obavy ruské strany o amerických úmyslech.

Rasputinův stín spadá do velmi oblíbené kategorie extrémně zlevněné literatury, bohužel o něm nelze napsat tolik pozitivního jako o jiných takových úlovcích.

Děj je příliš překombinovaný a snaží se říci mnoho na málo stranách. Přeskakuje z události na událost a i když nakonec dojde k jejich vzájemnému propojení, čekání je nudné. Dějových linií je několik a vyznat se v nich není vždy zábava.

Většina zápletek je pomalu započatých a náhle utnutých. Přidružená dějová linie z minulých dílů série láká k přečtení předchozích knih, po dočtení příběhu chuť lehce přešla.

Autora je možné žánrově zařadit do politického thrilleru, třenice mezi Ruskem a USA jsou zobrazeny názorně se vší parádou, i tak je příběh příliš utahaný.

Přese vše musím uznat, že jakmile vyprávění došlo svého rozuzlení a činy jednotlivých postav dostaly pointu, nebyl závěr, i přes svou překotnost, ten z nejhorších. Kniha bude lepší zjevně až na druhé přečtení, kdy od začátku už víme, kdo je vrah a jaké jsou vazby mezi činy a zločiny. Pak je možné se zaměřit na skutečně podstatné věci a ne se pořád ptát: Sakra, proč to dělá?!

Rasputin svůj stín snad překročil, historicky to dohledat nelze nebo jen s obtížemi, příběh o jeho stínu bohužel nikoliv.

Snad příště.

Píše se rok 1916. Horníky v dole na Urale náhle zachvátí podivné šílenství a navzájem se povraždí. Nikdy se bohužel nepodaří zjistit, co bylo příčinou děsivého krveprolití: než totiž stačí mrtvá těla vychladnout, neblaze proslulý ... více

Komentáře (0)