Prohraj, nebo bojuj

recenze

Silný vyprávěčský duch prostupuje velmi vyrovnaně osmi příběhy, které propojuje jasná indicie. Příroda. A to ve všech různých podobách. Vždycky nějak přijde do styku s člověkem. Bez sebe nedají ani ránu a na tom je tu stavěno.

Pořád mám v hlavě Doerrovu knihu Jsou světla, která nevidíme, protože ta byla přímo skvělá a opravdu nezapomenutelná. To, co následuje, není až tak dobré, ale ani ne tak hrozně špatné. Sběratel mušlí, jak se jmenuje nejnovější dílo a také jedna z hlavních povídek, dokazuje, že autor má ve své hlavě mnoho příběhů, které by rád odvyprávěl.

Slepý hrdina, který se objevuje v úvodním vyprávění, našel zalíbení v životě každé mušle, jež píše vlastní osud sebe sama, ale ten svůj tak trochu zahodil. Co vlastně udělá člověk, když bez ješitnosti zjistí, že jedna taková může vyléčit lidi, ale také zabít? Je přednější, vědět anebo zažívat?

Díky Anthonymu se dostáváme na předměstí Ohia i na africké pobřeží. Ačkoliv jsem tam nikdy reálně nebyl, dokázal nás tam přenést a popsat všechno, co je kolem nás právě k vidění. A to mnoho spisovatelů nedokáže, vtáhnout nás na to místo, abychom zažívali ty skutečnosti, které se tam odehrávají.

*
Prohlašovala, že je vyléčená z malárie, vyléčená z deliria, že nalezla rovnováhu. „Úplně vyléčená určitě nejsi,“ odvětil sběratel mušlí, přestože si svými slovy vůbec nebyl jistý. Voněla jinak, jako tající sněhová břečka, jako ledovec na jaře.
…
Jenže se bál promluvit. Došlo mu, že kdyby promluvil, roztříštil by to křehoučké pouto na kousíčky, jako když člověk kopne do odkvetlé pampelišky, že to její jemné, křehké tělo by se rozplynulo ve větru. A tak tam namísto toho jen tak stáli a z mraků se snášel sníh tající ve vodě, v níž se třepotaly jejich odrazy, jako dva lidé uvěznění ve světě za zrcadlem. Pak ji konečně vzal za ruku.
*

Možná se v příštím roce dočkáme ještě překladu jeho novely About Grace, ale pokud ne, nebude mi to asi nejspíš tolik vadit. Jazykově, vyprávěčsky je na tom autor výborně, jen mi přijde, že neumí nějak pořádně pracovat s jednotlivými hrdiny. Jejich psychologická propracovanost není nejlepší, a pokud nějaká je, snadno ji prokouknete. Takový člověk prostě není – jednoduchý. I přesto do každé povídky vložil duši, která z toho na vás dýchá a říká nám jasné poselství: „Pokud máte životní šanci, berte ji a nepouštějte!“

Autor zavádí čtenáře na africké pobřeží i na předměstí Ohia, ukazuje předstíranou pompéznost i boj o přežití v divočině, hojnost přírody i její divokou sílu. Slepý hrdina titulní povídky tráví dny procházkami po plážích Keni s něm... více

Komentáře (0)