První díl autobiografické trilogie

recenze

První díl Helsinské trilogie pro mne byl nakonec velkým literárním zážitkem. Zpočátku jsem sice poměrně dost bojovala s formou psaného textu, ve kterém se často střídalo vyprávění z pohledu autorky a z pohledu vypravěče (opět autorky). Ani tyto skoky ve vyprávění, ani různá krkolomná finská jména mi čtení moc neusnadňovalo. Jsem ale ráda, že jsem vytrvala až do konce, protože to podle mě stálo za to a tuto knihu hodnotím jako skvělé čtení. Já osobně si ji řadím mezi TOP knihy ve svém životě. 

A o čem kniha vlastně byla? Nejmenší společný násobek je autobiografický román odehrávající se v prostředí Helsinek. Je to vzpomínková mozaika autorčiného dětství a doby, ve které Pirkko vyrůstala, tedy socialismu ve Finsku. První díl začíná a končí smrtí jejího otce a mezitím můžeme s Pirkko nahlédnout pod pokličku jejího dětství v období docházky do mateřské nebo základní školy. Text je psán formou vzpomínek z deníku, ale bez konkrétních datumů. Střídají se v něm realistické myšlenky s fantaziemi snů. Pirkko si neskutečně barvitě hraje se slovy a až neuvěřitelně dokáže přenést své myšlenky na čtenáře. Během čtení jsem se nemohla ubránit rozvzpomínání se na také své dětství. Tou barvitostí a fantazií mi často připomínala knihy mého oblíbeného autora Harukiho Murakamiho, u kterého hltáte stránku za stránkou, ale občas se v těch jeho fantaziích prostě ztrácíte, ale i přesto vás nesmírně fascinuje.

Nebylo to lehké čtení, ale bylo skvělé.

První díl autobiografické trilogie z Helsinek. Román odehrávající se ve čtyřech dnech, a přitom během několika desetiletí. Po náhlé smrti otce se žena středního věku vrací ve vzpomínkách do dětství, které prožila ve čtyřicátých... více

Komentáře (0)