Rychle a bezbolestně

recenze

Rychle a bezbolestně (2012) / Nikolaoss

Knížku jsem vyhrála v soutěži na jednom z blogů věnujícím se knihám. Chtěla jsem ji hodně, protože mě dost lákala anotace a to jsem ještě netušila, jak rychle se do ní dokážu začíst. Trochu mi připomínala Kinga a jeho Nezbytně věci.

Robert Kodet, Lenka Drtilová, Jana Čejková s Maruškou, Naďa Poláková s Davidem Polákem, Pavel Váchal, Kateřina Radová, Filip Šimůnek, Tomáš, Libuše Laudátová a nakonec Nikol se svým otcem – jsou lidé, kteří se nejdříve vůbec neznají a nemají spolu nic společného, než jejich osudy spojí malý obchůdek s přáními a jedno obrovské neštěstí…

Majiteli obchůdku Rychle a bezbolestně jsou Nikol a její otec. Obchůdek je to maličký. Prakticky nic v něm není, jen sympatický starý pán – prodavač s půvabnou dcerou. Nabízí ovšem něco velmi zajímavého. Splnění jakéhokoliv přání. Dostanete cokoliv a dostanete to rychle, bezbolestně a bez nejmenší námahy. Chcete umět anglicky? Možno! Chcete hromadu peněz? Žádný problém! Jenže věc měla háček – smlouvu (s ďáblem?). Co zákazníci dostanou na jedné straně rychle a bezbolestně, zaplatí později nějakou jinou dlouhou a bolestivou anabází, rovnováha bude zachována ve smyslu něco za něco…

Ti ostatní výše jmenovaní jsou zákazníci, kteří jednoho dne neodolali a z různých důvodů se rozhodli si přát různé věci. Paní autorka je všechny svedla dohromady v řemeslně skvěle zvládnutém příběhu, který nepostrádá myšlenku, lehké nadpřirozeno a ani poučení jak pro ně, tak pro čtenáře…

Do knihy jsem se začetla hodně rychle. Byla jsem zvědavá, jaké přání si kdo bude přát a se škodolibým potěšením jsem očekávala, čím za to zaplatí. Později mě škodolibost přešla a většiny lidí v knize mi bylo spíš líto. Zdálo se mi, že utrpení některých bylo až neúměrné náročnosti jejich přání. Podobnost s Kingem záhy zmizela a kupodivu se mi tato kniha líbila více. Paní autorka se totiž daleko víc než popisům věnovala svým postavám, jejich osudům, životu a tomu, co se jim děje v hlavě. Postav bylo v knize opravdu hodně, protože krom těch hlavních stvořila paní Dočekalová i spoustu vedlejších postav. I přes ty davy se mi lidé v příběhu nepletli, paní autorka je totiž dokázala od sebe výrazně odlišit ať už jejich chováním, myšlením nebo životními osudy. Všechno toto bylo popsáno obrovsky věrohodně, životy postav a jejich problémy se lišily tak, jak se v životě odlišují běžně. I jejich přání byla dost různorodá. Někteří si přáli úplnou hloupost, protože tak úplně nevěřili tomu, že je celá ta věc s plněním přání opravdová. Někteří to mysleli dobře, jenže cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly a tady to platilo snad dvojnásob.

Paní autorka navíc v průběhu vyprávění naznačila, že existuje to jediné správné přání, jediná věc, kterou má člověk právo získat rychle a bezbolestně. Poměrně záhy jsem přišla na to, jaké přání to bude a kdo si ho bude přát. Dávalo to totiž dokonalý smysl, protože nic jiného než… a dost :) dál čtěte sami a dejte vědět, jestli vás to taky napadne :). Předčasné prozrazení pointy mi při čtení nijak nevadilo, protože osudy postav byly natolik barvitě a poutavě popsány, že jsem se u knihy nenudila a na konci mi až tak nezáleželo. A konec byl potom obrovský! I když mi to bylo jasné, stejně to na mě zapůsobilo, což nejspíš paní autorka zamýšlela.

Kniha Rychle a bezbolestně se tedy řadí k dalším knihám z domácích luhů a hájů, které mě nejen nezklamaly, ale dokázaly mě i příjemně překvapit svojí myšlenkou a čtivostí. Knihu můžu doporučit všem, kdo mají rádi příběhy z obyčejného života, vylepšené kapičkou tajemna a nějakým tím zázrakem.

"Včera tam ještě nebyl. Jen prázdné, špinavé výlohy. Dnes, s úderem deváté, se tu objevil. Aranžérka pověsila do výlohy velký plakát a nad vchodem se rozsvítil neonový nápis: Rychle a bezbolestně. Nic víc. Nový obchod na pěší zóně... více

Komentáře (0)