Sama a bez pračky

recenze

Tuhle knihu jsem přiměla vytáhnout maminku z jejího knižního a zastrčeného archivu už před dlouhou dobou. Ne ani tak z nadšení do dívčí četby nebo z lásky k dílu Marie Majerové.

Jen jsem si přála vědět, o čem ten příběh vlastně je. Filmová verze z roku 1974 mi mnoho neřekla a smutné pohledy Petra Kostky a Miroslavy Šafránkové mě v dětství dost děsily. Filmu i knize jsem se vyhýbala jako čert kříži, protože jen málo filmů bylo depresivnějších než tento. Verzi z roku 1956 raději nechci znát vůbec, jakkoliv by fantastický Ladislav Pešek mohl excelovat.

Nikdy více!

Po několika drsnějších knihách už jsem akutně potřebovala lehčí čtení a navíc se děj knihy odehrává v Praze. Nebylo nad čím váhat.

Hrdinka příběhu, Blažena Borová, dcera pražského taxikáře, nenadálá poloviční sirota a sestra kojence v ústavu, je náhle na vše sama. Vaření, péče o domácnost a živobytí zůstává na jejích bedrech. Ze dne na den se musí prát s překážkami, o jejichž existenci neměla nejmenší tušení.

Příběh se odehrává ve 20.letech minulého století. Dívčina tedy nemá k ruce ani internet ani mikrovlnnou troubu ani instantní jídla na základě těstovin a dehydratovaných omáček. Zůstává sama s nepraktickou plotnou, dřevěnou podlahou a bez automatické pračky.

Musím říct, že mi jí bylo skutečně líto a její utrpení jsem dokázala naplno sdílet, hlavně i díky minulé zimě, kdy jsem musela bojovat se sto let starými kamny a mokrým dřevem. A to jsem na té příšeře nemusela vařit.

Starost o domácnost i rozveselování smutného otce nejsou jen jediným zlomem v jejím mladém životě, kvůli ztrátě maminky musí odejít z gymnázia, od svých vrstevníků a ze světa, který zná a mezi stěnami kuchyně bojovat tvrdě o každou další zkušenost.

Od reality děvče utíká do svých představ o pustém ostrově a svůj boj s domácností připodobňuje k útrapám Robinsona na pustém ostrově. Blažena je totiž jeho fanynka. Veliká.

A tak jde den za dnem, Blažena získává jistotu ve své nové úloze a pomáhá jí k tomu i hospodyňka od sousedů, milá a hodná Tonička.

Tento její věrný Pátek jí pomáhá překonat mnohá příkoří a nahrazuje i ztracené přátele.

Není to intelektuální četba. Není to vysoké čtení typu Olbracht nebo Kundera. Je to čtení pro holky z jiné doby a nemůže se brát vážně.

Toť k mnohým negativním kritikám. Nebudu je soudit, ale tuto knihu není možné příliš srovnávat ani literárně rozebírat. Navíc filmová podoba jí dost podrazila nohy a na rovinu, kniha je na míle daleko od smutných očí známé a tehdy začínající herečky.

Minulost paní autorky může být taky některým trnem v oku, na druhou stranu, právě tu stranu ve své době řešil skoro každý. Ať už malou, velkou nebo rudou. A ona se prostě jen přidala.

Nebyla zdaleka sama.

Robinsonka není špatná kniha a pokud si chcete odpočinout od náročnějšího čtení a nečíst úplnou kravinu, sáhněte po tomto útlém svazku.

Je to pěkné, plné fantazie a navíc pravdivé. Nejvíce to pochopí každá, která se už o domácnost musí starat sama. Není to nejlehčí úkol ani dnes, natož před sto lety.

Plný počet dávám, protože jsem už čtenář z jiného století, proto těžko mohu soudit dílo, které nebylo napsáno pro mě. A protože mi mnohá nízká hodnocení knihy připadají nefér. Oproti jiným soudobým knihám je tato zlatá, rozumím jí a chápu na první pokus. Nemusela jsem opakovaně číst každý odstavec, co že mi ten básník chce říct.

Takže za mě super. A hlavně do výzvy. Tento bod mi dal zabrat.

Ve své, dnes již klasické knížce pro mládež Robinsonka líčí národní umělkyně Marie Majerová s jemným humorem a hlubokým porozuměním pro city a nálady mladé dívčí duše přerod své dospívající hrdinky Blaženy Borové. Po matčině náhlé... více

Komentáře (0)