Skutečně se tohle děje? aneb Nevratné poškození.

recenze

Nevratné poškození
Abigail Shrier

Je tahle kniha skutečně tak moc kontroverzní, že bychom se jí měli bát?
No, podle mě není.
Je to pohled jedné ženy, novinářky, na to, co se děje v Americe mezi dospívajícími dívkami. Já osobně patřím do skupiny lidí, kteří podporují LGBTQ a Transgender komunitu, ale když jsem četla tyhle řádky, občas i mě mrazilo.
.
Skutečně jsou Američané takhle zabednění? Je skutečně pravda to, co se v knize píše? Protože pokud ano, za pár let možná mnoho z těch, co bezmyšlenkovitě podstoupili tranzici, budou litovat. Ale možná se pletu. Je to jen názor jedné obyčejné ženy na jednu obyčejnou knihu.
Co ale nedokážu pochopit je přístup amerických škol, zdravotnictví, potažmo vlády. Dívky se tam můžou ve věku, klidně osmi let, rozhodnout, že jsou vlastně kluci a doktoři jim téměř okamžitě napíšou blokátory puberty a potom testosteron. A když si to moc přejí, můžou jít na odstranění prsou či pohlavních orgánů. Moment, kolik, že jim je? Já měla v pubertě názor každý den jiný a nikdy jsem u ničeho dlouho nevydržela, tak mi řekněte, jak dívka, která nemá ještě plně vyvinutý mozek, může rozhodovat o tom, že chce být kluk? Že jednou nebude chtít děti? Protože už jen kombinace blokátorů puberty a testosteronu způsobí neplodnost.
.
Spousta rodičů tam popisuje, že jejich dcery netrpěly v dětství genderovou disforií, ale přišly na to až v kolektivu pubertálních dětí, kdy se většina dívek cítí prostě divně, protože puberta. Tady si ale můžou říct, tuhle pubertu nechci, budu kluk, budu pak oblíbenější.
Autorka nám na samém konci dává neskutečné množství zdrojů odkud čerpala, jestli jsou pravdivé, jsem skutečně nezjišťovala. To už je na každém z nás, si to posoudit.
.
Mám tu ještě pár slov k autorce. V knize se staví tak trochu do pozice, zachraňuji touto knihou všechny mladé dívky, třeba jim to otevře oči. Autorka v knize hodně často vzpomíná na své dětství a na určité stereotypy, které ho provázely a jak v nich byla spokojená. Za mě, díky, ne, kdybych se měla určit podle jejích pravidel, je ze mě kluk. V dětství jsem byla často venku s bratrancem, nějaké šaty? Copak to při klučičích střílečkách po lese šlo? Nebo snad když jsme leželi u babičky na podlaze a hráli si s vojáčky? Ne, podle mě, to s čím si hrajeme neurčuje to, kým jsme. Kdyby si kluci nehráli s kuchyňkama, možná dneska nemáme michelinské kuchaře.
Takže ne, ani autorka nemá, na dnešní dobu, úplně dokonalý názor. Taky dost často, a to hlavně ze začátku knihy, opakuje tytéž slova a slova epidemie nebo mánie jsou velmi hojně využívaná. Pokud si knihu chcete přečíst, doporučuji k ní přistoupit jako k jednomu z mnoha studijních materiálů těchto komunit. Některé věci jsou tam moc dobře vysvětlené.
K.

Dospívající dívky stále častěji užívají testosteron, ničí si těla a vydávají se na nevratnou cestu ke změně pohlaví. Co stojí za tímto jevem, o kterém se podle některých aktivistů vůbec nesmí mluvit? Odpověď na tuto otázku se snaž... více

Komentáře (0)