Suchý až seschlý humor

recenze

Existují knihy platné pořád. Hradba vydání téměř století neubírá z jejich aktuálnosti nic a v popsaném se čtenář pohodlně najde. O některých se to pouze říká, pak je čtení spíše rozčarováním. A u mnoha knih se ta aktuálnost láme generačně, kdy generace rodičů knize ještě rozuměla, jejich děti ale nechápou, proč by s dílem měly trávit čas.

Literární poklesky autora Stephena Leacocka patří na hranici takových pohledů. Mnoho autorových povídkových postřehů je nadčasových a datum původního vydání z roku 1910 na tomto faktu nemění nic. Popisy zkušenostní s bankovními ústavy, hromadnou rekreací, cesty vlakem s podivnými spolucestujícími nebo různé rodinné stresy, to vše se přeneslo skrze čas i technický pokrok do dnešních dnů. Leacock vše navíc popisuje se suchým humorem a je to skutečně vtipné. V těchto případech.

Část díla je ale uvězněna za hradbou času a už nemá šanci se zpoza ní dostat. Týká se to obsáhlých kapitol o milostné korespondenci, které už dnes vyvolají sotva zvednutí obočí nebo rozsáhlé pojednání o literárních stereotypech. Právě tyto dlouhé kapitoly zřejmě autorovi tehdy zabraly nejvíce práce a měly být zlatým hřebem knihy strefující přesně aktuální směšné trendy. Dnes už jsou ale mimo.

Nepopírám, že existují stále čtenáři znalí popsaných reálií nebo dokonce natolik intelektuálně zdatní, že i tyto utahané části jim přijdou vtipné, já to vzdala. Slova se mi začala opakovat před očima a nedokázala jsem u odstavců udržet pozornost. Nechápala jsem realitu, kterou autor parodoval a neznala jsem díla, do kterých se úderně opíral. Ani už nepoznám. Je mi jasné, že se vtipně trefoval do puritánství a zpátečnictví, ale dnes už máme své stereotypy a pan Leacock by na ně nešťastně zíral stejně jako já na ty jeho.

Když se však zaměřím na ty povedené části knihy, kterých je rozhodně více, zde je možné vidět, že více než století na mnoha lidských zvyklostech nezměnilo vůbec nic. Opět připomenu kapitolu o přátelském pozvání na venkov, kde autor chtěl pouze tiše dlít v knihách a hostitel jej v dobré víře stále tahal do hlučné společnosti. Většina introvertů mezi řádky uvidí i sebe.

Nebo různé zaměstnanecké etudy, sousedské příhody nebo vtipně pojaté příhody všedního dne. Tyto kapitolky jsou krátké a úderné. Stále však příjemné a po přečtení zanechají skvělý dojem. Je pravděpodobné, že se k nim budete vracet, protože si budete chtít autorův humor opět připomenout.

Kniha je psaná v první osobě a těžko říct, jestli ve své době vyvolala poprask. Autor možná sem tam píchnul do vosího hnízda a nebral si servítky. Různě dlouhé kapitoly, či spíše příspěvky, vyvolávají úsměv či zamyšlení opravdu čistě dle zkušeností či osoby čtenáře. Manžel má rád tuto knihu celou bez rozdílu, já už si vybírala pasáže pro mě srozumitelné. Kniha jako celek v některých příspěvcích mluvila neznámým jazykem. I tak ji doporučuji každému, kdo se chce podívat století zpět za Atlantik, jak se žilo a přemýšlelo. Co bylo vtipné, co možná pobuřovalo a co je stále stejné.

Je to příjemná kniha a i když v některých ohledech už trochu kulhá, zaslouží si podepřít naší pozorností. Stále má totiž co říct a každý má opravdu šanci si v ní najít to své.

Patrně nejznámější soubor črt, povídek a literárních parodií kanadského humoristy Stephena Leacocka si během pětačtyřiceti let, jež uplynula od jeho prvního českého vydání, získal tisíce nadšených čtenářů a jeho opakované reedice ... více

Komentáře (0)