Je jen velmi málo spisovatelů, u nichž si nakladatelství troufnou vydat knižně i pouhou jednu povídku. Jedním z nich je Haruki Murakami a jeho jednohubka nazvaná Spánek.

A aby ta knížka zase nebyla tak moc úzká, je příběh doplněn ilustracemi. Za mě osobně velmi povedenými ilustracemi ve sříbrno-modrém provedení. To jen tak na okraj, nekupujeme si přece Murakamiho kvůli obrázkům, že? Co nám tedy pan autor na těch několika málo stranách nabízí?

Znáte ten pocit, kdy se neustále převalujete v posteli z boku na bok a prostě ne a ne usnout? Možná vstanete a spolknete nějakou tu pomocnou pilulku, aby vás odnesla do říše snů. Nebo se budete snažit dál najít vhodnou polohu ke spaní. Anebo to prostě vzdáte a budete koukat do stropu, počítat ovečky a čekat na ráno. Naše hrdinka už jednou nespavost zažila jako mladá studentka, jenže to, co prožívá nyní, je něco naprosto odlišného. Nespí už totiž sedmnáct dní. A co si budeme povídat, to už je výkon.

Je zcela logické, že po několika dnech beze spánku, se z člověka stává v podstatě chodící strašidlo. Pokud to trvá déle, než je zdrávo, nastupuje šílenství a po nepřiměřeně dlouhém spánkovém deficitu následuje nevyhnutelně smrt. Avšak u naší mladé matky je tomu jinak – ona spát prostě nepotřebuje. Není unavená, nemá kruhy pod očima, energie má na rozdávání a k tomu všemu má navíc třetinu dne, kterou předtím strávila nečinně v posteli. Sice chápe, že to není tak úplně v souladu s přírodou, ale co s tím, když jí to v životě nijak neomezuje. Zajít si k doktorovi? A jak mu logicky vysvětlit, že jste přes dva týdny nezamhouřili oka a přesto vypadáte jako po vydatném spánku? Takže se dále přes den věnuje domácnosti, manželovi a dítěti, zatímco noc patří jen jí. Nic netušící a klidně spící rodina nemá ani ponětí, že jejich byt není po večerce zcela bez života.

Jak už jsem zmiňovala, Spánek je krátký literární počin, přesto rozhodně stojí za přečtení. Murakami umí i na několika málo stránkách rozpoutat směsici pocitů a donutit vás k zamyšlení. Chvílemi jsem se dokonce i příjemně bála. A na konci se možná i vy budete ptát, jak byste naložili s časem navíc. Zda by vám najednou nepřišla vaše dosavadní existence jen poloviční. Nebo je absence spánku prokletí? A pokud není spánek, jak potom vypadá taková smrt? Zkuste najít své vlastní otázky a odpovědi u Murakamiho spánku.

--- Připadá mi, jako by se ode mě vzpomínky na doby předtím, než jsem přestala spát, vzdalovaly čím dál větší rychlostí. A je to velice zvláštní pocit. S příchodem noci mám vždycky dojem, jako bych to v době, kdy jsem ještě spávala, nebyla doopravdy já a jako by vzpomínky z té doby nebyly doopravdy moje. Takhle se tedy člověk mění, napadá mě. Tu změnu ovšem nikdo nepozná. ---

---

Spánek Haruki Murakami

„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového pr... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---