Taková zář je jen jedna...

recenze

odtud až do nedohledna...
No a z něj daleko široko
proudem se rozlévá baroko.
(Michal Horáček)

Jan Blažej Santini-Aichel, génius vrcholného baroka. Tolikrát jsem už slyšela o jeho jedinečných stavbách, viděla je ve filmech, či dokonce navštívila. Avšak o samotném životě českého architekta italského původu, který sebe i naši vlast proslavil originálním stylem nazývaným barokní gotika, jsem věděla velmi málo.

Po životopisných románech sahám velmi zřídka. Z obálky útlé knihy s podtitulem Peklem duše k světlu světa však jakoby sálalo světlo, tak příznačné pro Santiniho stavby, že jsem neodolala.

str. 11
Spatřil nikde nekončící svět, který, když chce ukázat člověku právě to nekonečno, spojí se v oblouky nad hlavami lidí, aby je ochránil a dal pocit bezpečí. Světlo pod klenbou bylo stále jasnější a zářivější …

str. 82
A Jan šel, procházel prostorem, usmíval se a zářil stejně jako to slunce, jako by žil světlem, které přenese do nových prostor katedrály.

Nebylo však mnoho chvil, kdy Santiniho obklopovalo světlo štěstí. Velice často procházela jeho duše peklem. Již jako dítě byl pro své tělesné postižení šikanován. V mládí se pak ze stejného důvodu vyhýbal dívkám a lásce. I v pozdějších letech jej stíhala tragédie za tragédií. Hlubokou ránu utržila také jeho víra v Boha, pro jehož slávu vlastně celý život tvořil. Útěchu nacházel vždy u svého rýsovacího prkna, když na papír přenášel své fantastické vize budoucích kostelů, kaplí, zámků, klášterů, paláců…

Jaroslava Černá staví příběh architektova života lehce, jednoduše, přímočaře. Spád děje urychlují také četné dialogy, takže kniha se čte jedním dechem.

Velmi mne potěšilo, že v autorčiných popisech míst jsem nacházela důvěrně známé prostory a mohla jsem se tak po Zelené hoře, chrámem ve Křtinách či Benediktinským opatstvím v Rajhradě, kde je dnes Památník písemnictví na Moravě, projít společně s Mistrem.

Máte-li rádi emotivní příběhy spojující historii a umění s obyčejným lidským životem, je tato kniha právě pro vás.

PS: Jako trenérku paměti mne okouzlilo také Santiniho umění šifrování:
str. 102
Ale aby nikdo nepoznal, jakého zhýralého má bratra, zápis v kalendáři zašifroval. Pro číslice použil písmena abecedy a ty pak seřadil do slov a vět, aby dávaly smysl pouze jemu.

Jan Blažej Santini Aichel si od dětství připadá osamělý, protože kvůli tělesné vadě nezapadá mezi vrstevníky. I v dospělosti jej však čekají těžké zkoušky. Postupně pochopí, že co mu bylo na jedné straně ubráno a odepřeno, se mu v... více

Komentáře (0)