Těla.

recenze

Těla, kniha, kterou jsem původně neměla v plánu vůbec číst, ale v mé sociální bublině sklízela takový úspěch, že jsem neodolala a pustila se do ní. A nakolik byli všichni nadšení, natolik jsem já byla v rozpacích...

Dlouho jsem dumala nad tím, čím to je, protože Klára Vlasáková spisovatelské řemeslo ovládá skvěle, to je bez debat. Naťukává spoustu důležitých témat, kdy některá dovedou tnout do živého, a to pěkně z ostra. A nejednou vás donutí se zamyslet a sáhnout do svědomí.

Nejdominantnější je téma mezigeneračního střetu ve vztahu matka - dcera, autonomie ženského těla, přijetí vlastního těla v rámci proměn (protože stárnutí je přirozený proces, byť společnost dělá, že to tak není), anebo pro mě nejsilnější téma odsunutí starých lidí někam bokem, abychom se nemuseli dívat, jak z nich pomalu vyprchává život (když to řeknu na plnou pusu, samozřejmě nám na staroušcích záleží, zaplatíme jim tu nejlepší péči, ale hlavně ať umírají někde v klidu a potichu).

A byť Těla pracují s tématy, která mě nutila neustále se zamýšlet, jako celek to u mě nezafungovalo, neprožila jsem ten wow efekt jako většina ostatních. Zpětně si myslím, že to bylo Marií a její povahou, která mě neuvěřitelně vytáčela tím, jak si vše dávala za vinu. A to i to, co s ní vůbec nesouviselo. A pak ten konec - nějak vyšuměl do ztracena, i když to byl zřejmě záměr autorky spojený s motivem neviditelností těl starých lidí a prozřením Mariiny dcery (stejně jsem vnímala motiv myší, které vnímala jen Marie, zatímco Róza chtěla od těch mrtvolek pryč)...

Těla jsou pro mě zkrátka rozporuplnou knihou - na jednu stranu témata, která mě nutila k hlubokým zamyšlením, na druhou stranu příběh jako celek, který na mě nezapůsobil tak, jak bych čekala... Každopádně je to kniha, kterou jsem měla potřebu s každým, kdo ji četl, probírat.

Matky a dcery. Jejich těla, jejich pouto, jejich rozepře, jejich strachy. Ovdovělá šedesátnice Marie, která žije v nájmu a přivydělává si hlídáním dětí, vdává svou dospělou dceru Rózu. Ve chvíli, kdy ji po obřadu popřeje hodně ště... více

Komentáře (0)