Klára Vlasáková
česká, 1990
Nová kniha
Club of opportunities / The Garden of Problems - Klára Vlasáková
Kniha podrobně odkrývá problémy obsažené ve výstavním projektu Club of Opportunities, epizodickém vyprávění umělce Jakuba Jansy. Vystupují zde hybridní lidsko-z... detail knihy
Související novinky
50 nejčtenějších knih letošních prázdnin (2023)
Přinášíme vám žebříček 50 nejčtenějších knih letošních prázdnin (podle uživatelů Databáze knih) :-)
Jedná se o knihy,... celý text
Populární knihy
/ všech 5 knihNové komentáře u knih Klára Vlasáková
Těla
„Jako by autorka chtěla říct daleko víc, ale nakonec se to úplně nepovedlo. Zmínila přitom mnohé bolesti současnosti: chudobu, nedostupnost bydlení, klimatickou tíseň, věčnou problematiku vztahu matka-dcera, stárnutí - a až na to stárnutí, které mělo mimochodem v celé knize největší sílu, šla po povrchu, či spíše jen naznačila. Mně by to ale zajímalo právě víc do hloubky. Proto mám dojmy spíše smíšené a pro ty, které baví témata v knize Těla, doporučuji knihu Prsa a vajíčka, kterou, narozdíl od Těl, hodnotím pěti hvězdami.“... celý text
— Šárka_D
Těla
„Po právu oceňovaný román, jehož četba mě přes vcelku vysoká očekávání nezklamala. Co se s očekáváními, sugerovanými samotným názvem knihy i řadou ohlasů, poněkud minulo, bylo pojetí tělesnosti. Čekal jsem to mnohem výraznější, důraznější a naturalističtější. Snad ne úplně level Florentiny Holzingerové ze Stuttgartské státní opery, ale zaskočilo mě, jak cudné, zastřené a diplomatické je ve Vlasákové románu vadnutí tělesných schrán. Jedno pomočení, nějaký ten bércový vřed a náznakovitě popsané uspokojování staříků, to vskutku není nic, nad čím by se dalo ani při troše zlé vůle pohoršovat.
Dalším mylným očekáváním (v tomto případě nikoli mým, neb na to tolik nedbám, ale řady čtenářů, jak lze vyčíst z letmého přehlédnutí recenzí níže) pak je příslib dějovosti, který přívlastek „román o vztazích matky a dcery“ vyvolává. Dějovost totiž není klíčovou složkou Vlasákové prózy a troufám si říct, že to vůbec nevadí, ba je to tak dobře. Mnohem spíš než ucelené, promyšleně komponované a komplexní dějové schéma, jde o pouhý sled scén, logicky vlastně ani příliš nepropojených: dceřina svatba, všední, bezútěšný a monotónní život, cesta k moři po velmi dlouhé době s dramatickým vyvrcholením, epizody z pečování o staré lidi (do toho se čas od času prolne dceřin příběh: nesnadná cesta k početí, komplikované prožívání těhotenství a reflexe porodu dítěte) a v závěru poněkud vypjaté příhody v podobě pokusu o únos svěřence domova důchodců a guerillové likvidace oběšených myších tělíček v parku. Právě jejich motiv, podobně jako úplný závěr knihy, jsou sice z mého pohledu zbytečným (což neznamená, že mi v knize vadí a nebaví mě), ale v podstatě charakteristickým autorčiným puncem, i do všednosti vnášejícím prvek záhadnosti, ale nakládajícím s touto záhadností de facto – všedně (kdo četl Praskliny, patrně ví, co mám na mysli).
Pro mě osobně jsou nejsilnější složkou knihy pasáže zcela nedějové – úvahové a reflexivní. Vlasákové se zdařile povedlo tematizovat řadu fenoménů, emocí, pocitů a postřehů, kterých by si člověk jinak možná nevšiml či o nich neuvažoval tímto způsobem. Víc než fyzická tělesnost tedy v knize zaujme ryze myšlenková reflexe tělesnosti, přičemž určitý fyzický element tělesnosti mnohdy slouží za východisko těchto úvah. A někdy tam je dle mého názoru trochu zbytečně naroubován, jelikož daná úvaha má obecnější přesah, netýká se jen uvadajícího těla, ale kupř. upozaděnosti, pocitu nedostatečného přijetí ze strany blízkých a světa, životní (vnitřní) nejistoty, leckdy až závratné touhy po docenění a sebepotvrzení. To vše sice může doprovázet stárnutí (a zpravidla to tak bývá), ale platnost to má širší a čtenář nemusí být šedesátník, aby „to znal“ a byl schopen se s tím ztotožnit. I to je ovšem zčásti důsledek autorčina svrchovaného prozaického umu a patří jí za to dík. Zkrátka – po delší době skutečně dobrá původní česká reflexivní próza.“... celý text
— V_M
Těla
„Mně to sedlo. Výborný vyprávěcí styl, sonda do ženských životů, trefné postřehy... Otevřený konec mi nijak nevadil, naopak dává prostor představivosti.“
— lenkabej
Těla
„Výjimka potvrzuje pravidlo. V tomto případě, za mě opravdu platí, že modré hodnocení je opravdu třeba zvážit. Od knihy jsem čekala větší hloubku. Už úvod relativně dobře navodil, závěr nic nevysvětlil. Prostě to začalo, skončilo. Vztah dvou žen. Matky (Marie) a dcery (Róza). Každá je nějaká. Každá si nese nějaký cejch, něco v sobě. Čekala jsem, že by se to mohlo vyřešit, vysvětlit. Nic. Knihu jsem asi nepochopila. I když jsem matka i dcera.“... celý text
— brabofka
Těla
„Jestli se autorka snažila stvořit dvě absolutně nesympatické hlavní hrdinky, tak se jí to bez výhrad povedlo. S chladnou a neustále podrážděnou Rózou jsem se nedokázala ztotožnit, její přehnaně starostlivá a lítostivá matka byla taky mimo moje chápaní. Rozumím tomu, že kniha měla mít určitou hloubku, aby popsala komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou, ale celé mi to přišlo zbytečně filozofické, depresivní, extrémně dramatické a přehnaně ukňourané z pohledu obou žen. Takhle to přece v životě nechodí, nebo jo? Ale jako počteníčko o jednom prazvláštním (ne)poutu mezi dvěma ženami to úplně blbý nebylo.“... celý text
— Aiden888
Klára Vlasáková - knihy
2023 | Club of opportunities / The Garden of Problems |
2023 | Těla |
2020 | Praskliny |
2020 | Spiritistky |
2021 | Zrozeni/zrazeni svobodou: Co chtějí české a východoněmecké děti postkomunismu? |
Žánry autora
Fejetony, eseje Komiksy Romány Literatura česká Literatura naučná Historie
Štítky z knih
prvotina česká literatura rodinné vztahy ze života mystika matky a dcery české sci-fi stárnutí sci-fi Cena Jiřího Ortena – nominace
Vlasáková je 11x v oblíbených.