Trnitou kletbu mám v rámci spolupráce Humbook, Humbook bloggeři.
Nejhorší pro mě byl začátek, jelikož jsem se vůbec nedokázala do knihy začíst a spíše jsem se knihou prokousávala. Dost jsem doufala, že se to zlepší. Naštěstí se to stalo v momentě, kdy se Elin dostala do Flosu, což bylo kolem 70. stránky. Pak už se mi to četlo dobře.
Líbí se mi, jak jsou zde zakomponované květiny do života obyvatelů Plantae, a též jak se dělí. Stejně jako Elin jsem měla své představy o jednotlivých provincií. To byl šok, když jsem se pak dozvěděla, jak to doopravdy vypadá s Východní provincií. A začínám tušit, že i ty ostatní budou na tom obdobně. Ale to si budu muset počkat na další díl, abych se dozvěděla, jak to s nimi vypadá.
Když jsem se seznámila v knize s guvernérem Dranellem, tak jsem si ho velmi brzy oblíbila. Možná své i udělalo to, že postupně vysvětloval svou aztéckou víru. A aztékové mě svým způsobem fascinují. Hned jako další se mi pak líbily chvíle, kdy byl s Elin a poznávali se. Ty chvíle, kdy uzkázal své pravé já, to bylo hezké.
Jen horší je, že kniha končí úplně otevřeně a věřím, že když bude druhý díl, tak ten okamžitě bude pokračovat v momentě, kde Trnitá kletba skončila. Ještě k tomu v tak napínavé části, kdy mě zajímá, co se tam bude dalšího dít. Jak se vypořádají Elin s guvernérem Dranellem ohledně hledání Flořiny knihovny.
Takže pokud máte rádi fantasy příběhy, které se zaobírají historií své země a hledají ztracné poklady, tak věřím, že Trnitá kletba by se vám mohla líbit. Navíc je kniha neotřelá tím, že se také zaobírá spřízněností rostlin s lidmi.
Trnitá kletba
Anežka Kočová
Když bohyně Flora umožnila obyvatelům Plantae pěstovat a ovládat rostliny pouhou silou vůle, bylo to pro ně požehnání. Teď ale příroda začala chřadnout. Voda se vytrácí, lesy mizí, půda přestává plodit. A boj mezi provinciemi se z... více
