Děkuji moc Barboře Linke za zaslání knihy k recenzi. Velmi si toho vážím
Písmem mojí přítelkyně se odehrává ve dvou časových liniích. Ta současná se zaobírá Kamilou a jejími objevy. Jedná se o odlehčenější příběh. Za to druhá časová linka probíhá za druhé světové války, a to z pohledu Židovky, Julie. A u čtení Juliina života mi běhal mráz po zádech.
Sice Písmem mojí přítelkyně se dá číst samostatně, ale pro lepší vychutnání příběhu, propojitosti mezi postavami, doporučuji přečíst předchozí knihy - Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky. Je to navzájem tak moc hezky propojené, že jsem se zde dozvěděla i něco dalšího o Hoffmanovi. A zároveň jsem si říkala, že ten svět je opravdu malý.
Co se týče postav, Kamila mi přišla jako fajn ženská, taková nešikovná. Sice to ve svém životě neměla vůbec lehké, ale kapitoly o ní byly často úsměvné. Hlavně mě u Kamily zajímalo, jak to dopadne s jejími dvěma objevy.
A co se týče Julie... tu jsem si hned od prvních pár stránek oblíbila. Líbilo se mi, že i přes to vše, co se odehrávalo, neztrácela naději a bojovala proti osudu. Bych se ráda rozepsala, ale v rámci vyzrazení děje, nemohu. Ale řekněme, že se mi líbilo po jedné věci, sledovat, jak se postupně mění její city. To postupné uvědomění, kdo četl, pochopí.
Prostředí, atmosféra doby za druhé světové války byly tak skvěle vystiženy, až mi z toho byla zima. A i teď, jak na to vzpomínám, mi je opět z toho zima. Část, která se týkala na nádraží Davídka, jako kdybych to před očima viděla.
Písmem mojí přítelkyně mohu jen a jen doporučit, stejně tak i předchozí dva volné navazující díly. Tohle si opravdu musíte přečíst. Máte-li rádi romantické knihy, které v sobě nesou vážné téma, pak je toto přímo pro vás.
Písmem mojí přítelkyně
Barbora Linke
Dvě ženy oddělené dobou spojují deníky. Závěrečné rozuzlení románů Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky. Budoucnost patří těm, kdo v ni věří. Když se čerstvě rozvedená Kamila ponoří do deníků Židovky Julie zděděných po babi... více
