Trojjedinečnost

recenze

Líbánky, léto, Francie, moře, chlast – znáte to, prostě nuda…pro ty, kteří jsou labilní a nestačí jim to. Návod, jak se porvat s tímto krutým údělem, najdete v Hemingwayově vůbec posledním a posmrtně vydaném díle Rajská zahrada.

Pro začátek byste si mohli ostříhat vlasy nakrátko a odbarvit je doběla jako hlavní hrdinka Kateřina, abyste proboha nebyli tak konvenční. Dost na tom, že konvencí trpí celé její manželství - poklidné líbánky s milujícím manželem v malebné přímořské vesničce, dost peněz na veškeré (hlavně alkoholové) rozmary, noční milování v posteli. Je třeba něco změnit a účesem na kluka to teprve začíná. Později Kateřina přivede do vztahu krásnou plachou dívku Maritu a trošku veškerou tu konvenci „oživí“.

Téma může mnohým lahodit coby lehce erotická telenovelka. Žánrovou specifikaci podporují sáhodlouhé statické dialogy, citové výlevy či opakované hádky a usmiřování, to vše v romantických zákoutích či ložnicích s výhledem na moře.
Jenže to by nebyl Hemingway, aby 15 let psal něco tak plytkého. Schoval za hrátky milostného trojúhelníku něco mnohem vážnějšího: schoval tam jejich příčinu. Není úplně zřejmá, ale její odhalení může mít u různých čtenářů různé podoby… stejně jako pravda.

Román vydaný posmrtně Hemingwayovou ženou, plný autobiografických prvků o mladém spisovateli a jeho netradičním manželství. více

Komentáře (0)