První dojem z Vážky v jantaru? No, nebude to lehké čtení :) ani ne po stránce literární jako spíš po stránce fyzické. Kniha je totiž docela cvalda (951 stránek), takže čtení je tak trochu posilovna. Tohle drobné nepohodlí při čtení je ale jedinou věcí, kterou Vážce v jantaru vyčtu.

Kniha začíná překvapivě v současnosti, přesněji v roce 1968. Claire přijíždí do Skotska se svojí dospělou dcerou Briannou, pátrat po mužích, kteří kdysi zemřeli při bitvě u Cullodenu. Proč po nich pátrá se nedozvíme hned, i když později to bude jasné. Ubytují se ve městě Inverness a o pomoc při pátrání požádají Rogera Wakefielda – profesora dějepisu v Oxfordu. Jeho pátrání je přivede až k hrobu Jamese Frasera (nééééé :)), což přiměje Claire, aby svojí dceři svěřila rodinnou historii…

Konečně se tedy přeneseme do minulosti, do roku 1744. Navážeme přesně tam, kde Cizinka končí – Jamie a Claire přijíždí do Francie, aby se pokusili překazit Karlu Stuartovi plány na znovuobsazení skotského trůnu a zmařili tak bitvu u Cullodenu, ke které má teprve dojít a při níž, jak už víme, zahyne spousta Skotů a celkově nepřinese Skotsku nic dobrého. Krom tohoto si v knize užijeme také dost jejich běžného života a soukromých situací. Zatímco Jamie pracuje u svého příbuzného a řídí jeho obchodní firmu s vínem, Claire si „užívá“ radosti a strasti těhotenství a chodí pomáhat do nemocnice pro chudé. Jako paní domu pochopitelně také musí pořádat různé večeře a zábavy pro šlechtu a jiné vlivné osoby. Seznámí se tak nejen s Karlem Stuartem, ale také s králem Ludvíkem, panovníkem Francie. Ke čtení samozřejmě patřila spousta zážitků s tehdejší pověrčivostí, tak trochu šarlatánským léčitelstvím a možná i špetkou tajemna a magie. Hrdinové jsou také vystavení spoustě nepříjemných věcí a situací, které prověří jejich odvahu, vynalézavost a hlavně vzájemné pouto.

Nikoho asi nepřekvapí, že jsem si hodně oblíbila Jamieho :) paní autorka prostě ví, jak napsat hlavní mužskou postavu, aby si čtenář (hlavně čtenářka) spokojeně vrněl. Claire jsem obdivovala pro její schopnost přizpůsobit se situaci a období, ve kterém se ocitla. Přece jen se narodila v malinko později a některé věci jí prostě nutně museli připadat divné a nepohodlné. Velice se hodilo její povolání zdravotní sestry. Nedokážu si představit žádné vhodnější, které by pro svoji hrdinku mohla paní Gabaldon zvolit :). Ostatní postavy byly také skvělé. Líbilo se mi, že nikdo nebyl vyloženě záporný, všichni byli prostě lidští s dobrými i špatnými chvilkami, dokonce i ten mizera Randall má svoje světlé okamžiky. Spolu s novými lidmi dostane v knize prostor i spousta starých známých z Cizinky. Dokonce se mihne i můj velký oblíbenec z prvního dílu Colum McKenzie.

Ze začátku jsem si říkala, jaká je škoda, že se kniha odehrává ve Francii a nikoliv ve Skotsku, ale nakonec jsem ani o to Skotsko nezůstala ochuzena :). K Jamiemu a Claire se mi divoká skotská příroda a běžný život hodí více než vysoká francouzská společnost. Ve Skotsku ovšem vše směřuje k té osudné chvíli, kdy vypukne bitva u Cullodenu. Ta prostě bude – to je fakt, se kterým se paní autorka netají už od první kapitoly.

V průběhu čtení mě paní Gabaldon nepřestávala okouzlovat svým lehkým a příjemným vypravěčským stylem a svým mistrovstvím v popisu všedních, každodenních událostí. Život svých hrdinů popisuje velice poutavě a dokonale jsem si dokázala představit, co se v knize právě děje. Popisovaný život ve Francii a později i na skotské vysočině byl velmi reálný. Neměla jsem pocit, že by bylo něco nepatřičného nebo nezapadajícího do příběhu. Dokonce i obyčejné manželské rozhovory Claire a Jamieho o naprosto banálních věcech mě bavili a co teprve ty, ve kterých rozehrávali svoje politické intričky. Oni dva se prostě úžasně doplňují, ať už se bezvýhradně milují nebo po sobě házejí talíře :). Došlo dokonce i na nějaké veselé scény ze života, například při sklízení úrody brambor nebo lov na ováda. I u některých Jamieho výroků jsem se docela nasmála. V historickém románu je to příjemné zpestření, protože ty obvykle moc humorné nebývají. Jsem také ráda, že knihu nehyzdila žádná přehnaně vzletně popisovaná láska. To, co prožívala ústřední dvojice, bylo velmi pěkné, zamilované, ale nikoliv teatrálně přehnané. Z knihy se tak nestala historicko-červená hloupost, ale zůstala opravdu kvalitně napsaným příběhem. Paní překladatelka navíc dodala knize přidanou hodnotu v podobě velice půvabné a bohaté češtiny.

Nakladatelství Omega také odvedlo kvalitní práci na vazbě knihy. Ačkoliv v ní při čtení často zlověstně praskalo – a při té tloušťce se není čemu divit – vydržela čtení bez problémů a na knize to není nijak znát. Filmová obálka mi tentokrát také nijak nevadí a vyhovuje mi i všitá textilní záložka. Jako zajímavý a pěkný nápad hodnotím také předsádku knihy. Jsou na ní k prohlédnutí některé významné osobnosti, o kterých je v knize řeč a také důležitá data spolu s informacemi, co se v dějinách stalo, než došlo k bitvě u Cullodenu.

Knihu bych doporučila k přečtení všem milovníkům románů z historického prostředí, kteří mají rádi silné ženské hrdinky a trochu tajemna a nadpřirozena. Bude vhodným vánočním dárkem pro všechny milovníky Cizinky, ať už v knižní nebo seriálové podobě.

---

Vážka v jantaru Diana Gabaldon

Kniha navazuje na první díl s názvem „Cizinka“. V něm se mladá žena Claire, která tráví na skotském venkově po konci druhé světové války své druhé líbánky, ocitá po doteku záhadných menhirů o dvě stě let zpět v období, kdy vrcholí... více

---

Komentáře (5)

Přidat komentář

---