Píše se rok 2024.. 1 školní autobus, 14 dětí, 1 supermarket.. Sledujeme osudy dětí, které už přežily spoustu přírodních i jiných katastrof, teď se v naději, že znovu najdou rodiče a ošetří kamaráda, který je smrtelně zraněný vydávají na sto kilometrovou pouť v téměř opraveném školním autobusu, vlastně je spíš téměř nepojízdný. Ve vzduchu je stále chemikálie, jež se projevuje dle krevních skupin. Nicméně platí, že bez plynových nevydrží ani třicet sekund.
Ti, ve kterých špatný vzduch vyvolával touhu zabíjet, být nepříčetný a zlý, ti zůstali v supermarketu v očekávání záchrany. Jako ti v Madagaskaru, jak čekali na tučňáky, kteří né a né přiletět zpět.. Spolu s nimi tam ještě zůstali dvojčata, kteří se odjet báli ..
Svět je ale krutější a krutější, zbývající lidé nepříčetnější, všichni se bojí, co přijde dál. Má vůbec někdo šanci přežít?
Vrtulník se zvedl. Odlétali bez nás.
Exploze teď zněly blíž a častěji. Každých několik vteřin nám proud vzduchu podkopl nohy. Jako bychom se snažili běžet skrz třesoucí se dům.
...dva bratři .. dva pohledy
Po prvním díle, který mě rozhodně neuchvátil, jsem se tohohle dost bála. Postavy mě totiž předtím omrzely, neviděla jsem v nich ty pravé hrdiny a celé to bylo prostě nudné. V Nebi v plamenech bylo něco jinak, možná za to může, že to bylo vyprávěno ze dvou pohledů. tedy dvou bratrů - Deana (zůstal v obchoďáku) a Alexe (vydal se autobusem). Když už příběh začínal nudit, přehouplo se to do jiného místa a stylu vyprávění a tím se to zkrášlilo.
Konečně víc napětí..
Kdo četl předchozí recenzi na jedničku, psala jsem tam, že mi tam chyběla akce, krev, bojovnost a takový ten BUMBUM duch. Řekla bych ale, že tady byl vynahrazen. Nejvíc mě dostalo řezání motorovou pilou :oD To bylo naprosto nečekané a v daném okamžiku prostě boží, navíc se rozvíjí myšlení jednotlivých postav a je úplně jasně vidět, kdo z toho blázní.
Tohle není příběh jen o lásce, je o surovém přežití a naději. Bez naděje všechno snažení může jít do kýblu. A teprve až v tomto díle jsem si položila otázku? Co kdyby se to stalo mi? Rok 2024 není zase tak daleko..
Ugrilujem ty vetřelce zaživa?
..Coby - kdyby? Špekulace závěrem.
Vím, že pokračování to má, ale první myšlenka po dočtení byla, že ta trojka by mohla být zbytečná. Mi by se tak líbilo, aby nakonec bylo dopsáno něco jako: O dvacet let později, a dobré. Všechno by se dalo shrnout do pár stránek. Ale třetí díl bude, takže mé přání k autorce zní: Prosím, nech zaniknout svět. Ať skončí, ať nikdo nepřežije. Možná se vám tato prosba bude zdát neuvážená a zvrhlá (ale taková už jsem), ale zkuste se nad tím zamyslet. Která knížka končí naprostým Koncem světa - aby pak nebylo už vůbec nic.. žádní lidé (áá chladnokrevně zničit všechny své hrdiny), žádná Země? Já ještě nic takového nečetla, takže se modlím k létajícímu špagetovému monstru, ať se mé přání splní.
Nebe v plamenech Emmy Laybourne
Svět neskončil… Ještě ne. V pokračování příběhu Monumentu 14 se skupina přeživších, donedávna uvězněných v supermarketu sérií ničivých katastrof, rozdělila ve dví. Většina dětí se v zoufalé snaze vydala opraveným autobusem na l... více