Výborný nápad, který by chtěl ale zásadně dopracovat

recenze

Učí se Váš prvňáček číst genetickou metodou čtení? Tak to už máte asi představu, jak žalostný je stav knih pro tuto metodu na českém trhu. Člověk zoufale sahá po čemkoliv s velkými písmeny, co vypadá, že má alespoň hlavu a patu. Kniha "Jak se O stalo králem" v takovém případě zaujme na první pohled. Celý svět prvňáčka se právě kolem písmenek točí a proč si o nich rovnou nepřečíst nějaký pěkný příběh?

Nápad, že písmenka taky chodí do školy, mne nadchl. A stejně tak se líbil synkovi, tak jsme začali číst. Musím hned na začátku upozornit, že kniha není vhodná pro začátky s genetickou metodou - jsou tam složitá a delší slova, očekává se už znalost opravdu celé abecedy a text často zabírá půl stránky, což je pro začátky docela dost (syna hodně textu prostě ze začátku děsilo). Začali jsme brzy a museli knihu odložit na později. Je rozumné s ní začít až tak ke konci školního roku. Navíc písmo je takové kostrbaté a hůř se čte.

U této knihy je více než podstatné, jaký malý čtenář ji čte. Jde o hloubavé technicky založeného kluka a nebo malou princeznu, která čte mezi řádky a domýšlí si sama, co ji napadne? Zamyslete se nad tím, u této knihy to bude opravdu hrát roli! Je tam totiž dost logických a faktických nedostatků, které Vám rozhodně neodpustí dítě žijící ve světě neúprosné logiky. Měla jsem co dělat, abych vysvětlila, co se vysvětlit dalo. V textu jsou často zobrazena písmena, aby malý čtenář věděl, že se teď baví o písmenku "A" a ne o obyčejné spojce "a". To je výborný nápad a autorovi za něj tleskám. Nicméně to stejné "A" je v textu nakreslené červeně pruhovaně a hned pod tím v obrázku sedí v lavici a je celé zelené. Jasně, že si některé děti všimnou a nechápou to. Nechápala jsem to ani já jako dospělá, kazilo to orientaci v knize.

A to byl jen jeden z prvních zádrhelů. Další přišel hned později, písmenka totiž mají výbornou vlastnost, že když se seřadí za sebe a sestaví slovo, objeví se najednou daná věc (třeba vlak) vedle nich. Jenže tato skvělá věc se děla jen někdy a v knize nebyla vysvětlena jasná pravidla, kdy se to takto děje a jak se daná nově vytvořená věc zruší. Vzhledem k tomu, že je na této vlastnosti celý příběh založen, zásadně nám to kazilo pochopení celého příběhu. Doposud jsem to nepochopila ani já, ani dítě. Neumím na zvídavé a logické dotazy svého dítěte odpovědět, příběh prostě nedává pořádně smysl a nestaví na logických základech. Zásadně nám to kazilo celé čtení a neměli jsme chuť v tom moc pokračovat a vůbec knihu dočíst.

Zprvu jsem ocenila, že se autor snažil do knihy dostat zajímavé téma posmívání se a šikany a zpracovat ho tak, aby si dítě mohlo odnést nějaké poselství. Snad mi prominete malý spoiler kvůli vysvětlení další nelogičnosti celého příběhu. Tím písmenem je totiž "O". V knize je vykresleno jako neobratné, pomalé a nejvíce tlusté ze všech. Jenže... jenže tlusté je i "Q" a podle synka i "G" a kutálet se bude i "D". Prostě nechápal, na čem písmenka i autor vůbec ty premisy staví a dost o tom polemizoval. Ano, i v životě to tak je, že šikanu schytá jedno dítě kvůli vlastnosti, kterou má i jiný spolužák. Umožnilo nám to bavit se na toto téma a to oceňuji. Nicméně syn neměl chuť knihu kvůli těmto věcem dočíst a nechápal, na čem je tedy vlastě příběh vystavěný. Myslím, že by se to téma dalo zpracovat i lépe.

Pokud je Vaše dítko shovívavé k chybám v logickém vystavění toho světa, máte naději, že si z knihy vezme ty podstatné myšlenky a celý příběh si oblíbí. Nebo si domyslí své vlastní interpretace, přidá svá vysvětlení a doplní za pomoci fantazie. Pro takové děti může být kniha výborným zpestřením prvního roku jejich čtení. Pro nás však bohužel byla zklamáním. Doporučit ji tedy mohu jen těm rodičům, kteří opravdu znají své dítě a dokáží se s nedostatky knihy popasovat.

Byla jednou jedna škola, nebyla však jen tak obyčejná. Do třídy tam místo žáků chodila písmenka. Byla to písmenka neposedná a paní učitelce občas zamotala hlavu. Jednoduchý příběh ze světa písmenek, který sepsal novinář Marek Kerl... více

Komentáře (0)