Vykradená Vypravěčka

recenze

Pekařova dcera (2015) 5 z 5 / katy238
Pekařova dcera

Byla jednou jedna novinářka, ta měla milujícího muže, krásný dům a teplé místo k životu. Kdyby to nebyla ufňukaná husa, možná by ji k životu nic nechybělo.

Bohužel ne všechno je v životě ideální, proto Reba hledá nejen sebe, ale i vhodný materiál k vypracování článku do plátku, pro který pracuje. Nebo se o to snaží.

Povinnosti, osud a podobná klišé ji přivádějí do německého pekařství, které kupodivu, či právě proto, výborně prosperuje nedaleko mexických hranic. Kromě relativně exotického pečiva s nevyslovitelnými jmény nalézá Reba i lásku a pochopení u dvou svérázných pekařek. Jane v nejlepších letech a její svérázné matky Elsie. Rodilé Němky a tvrdé palice.

I když se Reba snaží pracovat, energie a kouzlo obou dam ji stále více a více nutí přemýšlet sama nad sebou. Přes to její novinářský čich nezahálí a přiměje starou paní vypovědět její příběh.

Příběh mladého děvčete v nacistickém Německu. Dívky bilancující na hraně dobra a zla.

Narodila se na stranu s výhodami. Do árijské poctivé rodiny. S každým dalším válečným dnem mladá Esie začíná chápat, že ve válce neexistuje správná strana. Jen touha přežít.

A všechny tužby bohužel nejsou vyslyšeny.

Četli jste Vypravěčku? Jednu z událostí minulých dvou let, která přiměla mnoho čtenářů, aby objevili Jodie Picoult a cena jejích knih tím mezi šmelináři vystoupila do astronomických výšin? Než vydali Je to i můj život v reedici, vyvažovali někteří p.....i její cenu zlatými zuby po nacistické prababičce. A u dalších jejích knih tento trend stále pokračuje.

Takovou váhu kniha měla. I pro mě.

Při čtení Pekařovy dcery jsem se nemohla ubránit srovnávání. Pekařství. Vůně pečiva. Stará paní s příběhem z válečného Německa, i když uznávám, Elsie měla více štěstí. Pitomá nána z 21.století, díky které příběh vyšel na povrch. Hledání lásky napříč těžkými časy...

Ano, je to podobné. Jenže...

Ono to vlastně vůbec podobné není, asi jako dva lidé s brýlemi, na první pohled působí podobně, ale jinak jde o odlišné osoby.

Pekařova dcera mi v mnoha ohledech přišla lepší.

Pustila se totiž do líčení války ze strany těch, které neměl v té době nikdo rád, ale kteří trpěli stejně nebo i hůř, jako jejich oběti. S příchodem Spojenců se většině kontinentu ulevilo, praví viníci se schovali za mříže nebo do rakve, obyčejní lidé trpěli dále, to ví dnes jen málokdo. I když v Sůl moře to bylo vykresleno půvabně, těchto knih je jako šafránu.

Utrpení obyčejných Němců trvalo několik desetiletí, mnoho se jeho konce nemělo šanci dožít.

Kniha se navíc nezaobírá jen německou válečnou otázkou, ale i mexicko-americkým problémem, o kterém se občas zmíní televize či web v krátkosti, ale přiznejme si, většinou o něm taky nikdo moc neví.

Pekařova dcera po odkrývá i tento problém, i dnes na mnoha místech probíhá exodus a lidé jsou zabíjeni v touze za lepší život jen proto, že se narodili na špatné straně plotu.

Vyprávěná Rebina i Elsiina života se sympatický prolíná a i díky tomu nejsou ani na jedné straně hluchá místa. Tento problém jsem právě u Vypravěčky často cítila, u Pekařovy dcery nenastal.

Kniha nepatří mezi klenoty světové literatury, ale nastiňuje témata, o kterých se mnoho knih z válečných dob nezmiňuje, tím myslím i nacistický projekt plánovaného rodičovství Lebensborn. Odporný program, který zničil život mnoha nevinným dětem už od narození.

Víte, že z něj pochází i členka skupiny Abba? A co si v životě kvůli tomu užila.

Pokud vás zajímají příběhy z druhé světové války, neváhejte. Pekařova dcera vás jistě nezklame, a to ani při vyprávění ze současnosti.

Navíc je krásným důkazem, že kvalitu knihy neurčuje její cena. Nestála mě ani 100 korun a ve velmi známé síti prodejen s levnou literaturou ji doposud seženete, když budete rychlí.

Jo a Vypravěčku nevykrádá, stojí vedle sebe jako dvě různé knihy, líbilo se mi to jako kontroverzní úvod.

Skončím v pekle.


Pekařova dcera Pekařova dcera Sarah McCoy

Ojedinělá kniha, v níž se prolíná přesvědčivý příběh z války se současností. Kniha, která ukazuje, že lidské city a problémy zůstávají stejné, a přitom nezáleží ani na místě, ani na době, v níž žijeme… Rok 1944. Elsie Schmidtová... více


Komentáře (1)

Přidat komentář

Girasole69
12.04.2018

Skvěle napsaná recenze. Líp bych to neřekla. Snad jen, že je v knize krásně vidět, jak jsou lidé nepoučitelní. Jak stačí mít jen trochu větší moc nad druhým a jak si člověk užívá... Kdo je lepší? Ty, já? Oni? Spojenci a osvoboditelé mohou být taky zrůdná zvířata z pohledu druhé strany, že ano? Války a politická moc nad lidmi je hrozné svinstvo... Tak jen tak, na okraj.