Zakázaná ovoce z pouště

recenze

Milenci (2016) / Jack333

Máme štěstí, že žijeme v 21. století a relativně ve světě, který se zdá navenek klidný a jdoucí někam dál a zároveň mnoho kroků nazpět. Najdou se tu ale místa, jež mají vlastní pravidla, která mají mnohem horší důsledky na životy těch, co v nich žijí.

Nezáleží na tom, jestli miluje Evropan, Američan, Asiat nebo kdokoliv jiný, protože láska je jen jedna a vytváří se mezi dvojící, která se pak skoro bezmezně miluje a dokáže tak překonat mnohé překážky. Zakija a Alí z Afghánistánu vedle sebe vyrůstali, a přesto oba pocházejí z odlišných rodin, které by proti sobě dokázaly bojovat až do smrti svých členů. Mohou se nakonec dát dohromady a zůstat spolu do konce života?

Vyhledávám knihy podle skutečných událostí, i když vlastně každý příběh je určitým odrazem toho, co se někdy mohlo stát a co vlastně ne. Milenci se čtou výborně, protože se krutosti reality prolínají s tím, jaký pohled na to má běžná veřejnost, západní svět i média samotná. Kvituji i to, že v knize najdeme fotografie zmíněných rodin a tedy i míst, ve kterých se nacházíme.

Mrzí mě zároveň, že si hrdiny moc naplno neužijeme. Všechno je spíše předkládáno zprostředkovanou formou a my se do nich nemůžeme nijak ponořit, abychom tak věděli, co zažívají uvnitř sebe. Asi jsem opravdu tak trochu ujetý na psychologii, ale tady mi to opravdu trochu chybělo. Přesto jsem si dokázal z knihy vzít jen to dobré a doufám a věřím, že za sny už nikdy nikdo platit nebude, pokud neohrozí někoho jiného.

*
„Víte, pokud manžel přistihne manželku v posteli s cizím mužem a zabije ji, dostane maximálně rok vězení,“ vysvětlovala Šahla Farídová, profesorka práva, která je členkou rady společnosti Afghánská ženská síť. „Pokud žena ze stejného důvodu zabije manžela, může být odsouzena k trestu smrti. Takhle to stojí v afghánském trestník rejstříku. Pravděpodobnější je, že manžel v takovém případě nebude vůbec vyšetřovaný a dostane jen symbolický trest.“
„Jsem přesvědčená, že se obě rodiny domluvily, ale samozřejmě nemám jistotu,“ uvedla Chadídža Jaqínová, ředitelka úřadu ministerstva pro ženské záležitosti v provincii Bakhlán. „Je nám jedno, na čem se ty rodiny domluvily. Byl ale zavražděný člověk, neproběhlo žádné vyšetřování ani soud, který by sjednal spravedlnost.“
*

O autorovi jsem slyšel poprvé a obecně vím, že neradi zkoušíme něco nového, protože prověřené věci sází na to, že už jejich čtenáři ví, co očekávat a chtějí to; ale já jsem jiný a chtěl jsem zase hloubat nad jiným tématem. A upřímně mě příběh obohatil, a to nejen díky tomu, že se věnuji geografii a společenským vědám, ale základní myšlenka neshod byla a je stále stejná. Snad někdy přestaneme hledět na druhé skrz prsty, radit jim, protože to přeci nejlépe víme, jak se zachovat; ale naopak si zameteme před vlastním prahem.

Romeo a Julie Afghánistánu, tímto přirovnáním označuje autor příběh afghánské dvojice mladých lidí, kteří riskovali vše, aby mohli být spolu. Zakija a Alí vyrůstali vedle sebe, přesto jako kdyby byli každý na jiné straně zeměkoule... více

Komentáře (0)