Země se zachvěla…

recenze

Takto začíná nejen mnoho vousatých vtipů inspirovaných komedií o tatíncích a jejich dětech z dob normalizace, ale také nemalá část příběhů v knize Geostorky. Ta je nenápadná a může se zdát, že úzce profilovaná pro malý okruh čtenářů.

Geovědy! Co to je?!

Všechno. Pod jedním nepříliš používaným slovem se skrývá vědecký okruh zájmů, který nás ovlivňuje více, než by se nám mohlo líbit, ale pojďme si popořadě říct, o co se vlastně jedná.

Že mnoho popularizátorů vědy aktivně pracuje se sociálními sítěmi je dnes už docela běžná věc a z hlediska zájmů o mnohé vědní obory i dost důležitá. Přednášky, semináře a různá pojednání jsou fajn, ale videa, memy a příběhy na sítích se dokáží rozletět rychlostí blesku (mnohdy tedy bohužel, ale to je jiný příběh). Právě i touto cestou se kdysi vydal autor Geostorek už u první publikace určené spíše pro děti, Vesmírníček, ovšem když zkusil do zájmu o vesmír zamíchat i nějaký ten příběh ze Země, ještě lépe spojený s konkrétními osudy, ohlasy sledujících byly více než kladné. Zrodila se myšlenka další knihy a po velkém úspěchu právě Vesmírníčku začal tvořit také obsah určený primárně pro dospělé čtenáře, který vykrystalizoval až v knihu. A to ne v knihu ledajakou.

Patřím mezi čtenáře autorových tzv. vláken na sociální síti dnes zvané X a mnohdy to bylo nervy drásající čtení na kus večera, jako první se mi vybavuje příspěvek o vědci Davidovi, který se vydal monitorovat neklidnou sopku Mount St. Helens, česky Hora svaté Heleny. Příběh popisuje Davidův osud až do neuvěřitelného setkání s nevyhnutelným na místě s výhledem na vulkán, který se rozhodl, že předčí veškerá očekávání. A právě ten najdete v knize i s vysvětlením jevů, které Davida dostihly a také s výčtem jejich následků.

I to jsou geovědy.

Říká Vám něco choroba Minamata? Nebo také horečka tančících koček? Šílený skandál, který hnil pod nánosem byrokratické a podnikatelské špíny v Japonsku od druhé poloviny minulého století. Záhadná nemoc postihla tisíce lidí a změnila násobně osudů. Skandál, který se snažily ututlat ty nejvyšší autority a který už ze své podstaty neměl nikdy šanci stát se „jen“ tajemstvím. Navždy zůstane jednou z černých skvrn japonské historie a proč se tak stalo, najdete v jedné z prvních kapitol knihy.

A co Silent Hill? Hráli jste? Viděli jste? Kdo ne. A víte, že příběh sám a jeho kulisy mají původ ve skutečně existujícím městečku? Rozsáhlá podzemní katastrofa, kterou nechali lidé nepochopitelně zuřit pod svýma nohama jej dnes už vymazala z oficiálních map úřadů, ale když víte, dá se tam „pohodlně“ dojet. Centralia se to místo jmenovalo a pamětníci jej tak zovou dodnes. Skutečnost je v tomto ohledu ještě děsivější než pověstný Pyramid Head z temných chodeb hornického města. Co se tam stalo? Neváhejte se začíst.

Kdopak někdy viděl vrabce? Je jich méně, než by se nám líbilo, ale naštěstí stále jsou. Ale nebylo tomu tak pořád a všude. Proslulý vůdce Mao se jednoho dne rozhodl, že právě vrabec je jedním z živočichů, který brání tomu pravému hospodářskému růstu jeho nekonečného rudého ráje a jal se lid motivovat k tomu nebohé ptáčky vybíjet. Čínský lid je důsledný. Dílo se podařilo. Miliony z nich se však z výsledku dlouho neradovaly, protože následný hladomor odpovědné občany kosil ve velkém. Jak za to ale mohl malý ptáček, který přece škodil? Lidé, čtěte.

Protože to stojí za to. Mnoho z popsaných příběhů znám už z toho důvodu, že se léta aktivně zajímám o technické i přírodní katastrofy, proto tsunami na přehradě u hory Monte Toc pro mě nebyla novinka, ale popis mechanismu vzniku neštěstí byl dalším vítaným doplněním. A takto mohu jít příběh po příběhu, kdy autor přibližuje události starší i lidského chápaní a dává je do souvislostí s jevy, jaké známe dnes a které mohou kdykoliv udeřit. Nebojí se upozornit ani na pomalu doutnající hrůzu, která souvisí s lidskou činností v Amazonských pralesech, kde stojíme u bodu zlomu. Vysvětluje už pozapomenuté jevy kolem ozonové díry. Kamkoliv kolem sebe sáhnete, sáhnete na nějakou odnož geověd.

Oceňuji srozumitelné vysvětlení u každého jevu, je to jedna z mála knih, kde jsem necítila potřebu si vše stále vyhledávat při čtení pro lepší pochopení na internetu, abych našla nějaké blbuvzdorné vysvětlení. Autor je předkládá sám, a naopak čtenáři doplní slovní zásobu i povědomí o věcech, u nichž by souvislosti ani nehledal. Mnohé z napsaného v knize je nepříjemné a diskomfortní. Je to ale tak a je třeba s tím počítat a dle toho i přemýšlet. Jistě, Centralia má svůj osud už zpečetěn, a kromě lokálního nebezpečí a celkové absurdity celé události se toho kolem ní zase tolik neděje, ale nemálo z geostorek jsou věci globálního charakteru a brzy nás doženou. Je dobré o tom vědět, a ještě lepší je se dle toho i chovat. Dle možností každého.

Kniha je rozdělena do samostatných příběhů bez návaznosti, lze je číst i na přeskáčku, pokud to tak někdo má rád. Každý příběh je uvozen pěknou tematickou ilustrací a mezi odstavci jsou připojeny vysvětlující náčrtky pro pochopení popsaného jevu. V knize nenaleznete typický poznámkový aparát. Tento je uschován na konci knihy pod QR kódem. Můžete se na něj podívat už v průběhu čtení knihy, ale není to nutné. V knize je vše, co potřebujete a v online poznámkách autora knihy jsou zajímavé doplňky na „potom“. Jen upozorňuji, že v angličtině, ale tak to prostě je a překážka to není, minimálně v době dnešních online překladačů textu. Kdo chce, cestu si najde.

Geostorky jsem začala číst absolutně bez představy. Věděla jsem, že by tam měl být onen Davidův příběh, ale dále jsem byla absolutně bez idejí. Když přede mnou začaly vyvstávat události posledních desetiletí i staletí v přehledných kapitolách ve čtivé formě, byla jsem nadšená. Mnoho věcí po přečtení mi zapadlo na své místo, a ještě více jsem se vůbec dozvěděla. Knihu rozhodně doporučuji úplně každému, ať už jen pro rozšíření obecného rozhledu, ale má šanci oslovit i ty, kteří jsou některými jevy přímo ovlivněni (třeba taková eroze pro mě už není jen otravný obrázek v přírodopisu základní školy, ale hodně komplexní téma).

Pokud tedy ještě nemáte své Geostorky v ruce, běžte to napravit, dokud je to ještě možné. Stojí to za to a můžou Vám třeba jednou zachránit i život. Přeháním? Po jejich přečtení ten pocit úplně nemám

Geostorky jsou vlastně příběhy skutečných či smyšlených lidí (ať už vědců, či obyčejných smrtelníků) z různých koutů naší planety, do jejichž života zasáhla vesměs negativně síla přírody. Jak sám autor v předmluvě uvádí, tato k... více

Komentáře (0)