Letopisy zločinu recenze

Jak se v Čechách vraždí: hrdelní případy v časovém oblouku od dvacátých do devadesátých let minulého století. Vždy to tak bylo, je, bude a asi i musí být: zobrazení temných stránek lidského činění pokaždé najde své příznivce i odpůrce. Ti druzí se ptají: Proč se bolestivě dotýkat ran? Ti první odpovědí: Protože poučený člověk se dokáže lépe ubránit a znalost odvrácené tváře člověka je tedy vlastně prvním krůčkem k zápolení o lepší svět. Kdo má pravdu? Svým způsobem první i druzí. Záleží na úhlu pohledu. A na citlivosti zpracování. A na cíli, který si autor určí - a zvolí tomu odpovídající a poučený přístup. Pitavalová forma, použitá v této svým způsobem unikátní knížce, má podobu tvůrčího zobrazení kriminálních případů, které se skutečně udály a v nichž tedy bolest je opravdovou bolestí, smrt smrtí, hrůznost činu skutečnou hrůzností, statečnost statečností, varování varováním - a také nečernobílá lidská malost a lhostejnost tu mají reálnou podobu. Vydává se tu prostě svědectví o pravdě. O tom, co se stalo. A jak se to stalo. A proč se to stalo. Autor se tu dotýká ran… Ano, ale také skládá nepatetický hold těm, kteří se zločinem zápolí, a jindy zase třeba skoro až shovívavě nahlíží na spleť člověčích osudů, z jejichž zauzlení se čas od času zrodí zlý čin, aniž by ten, kdo se ho dopustil, byl o mnoho horší než kdokoli z nás.... celý text