Most snů recenze

Podmanivá sila Tanizakiho slovesného umění a originální atmosféra jeho příběhů nepřestává po desetiletí přitahovat čtenáře v mnoha zemích světa. U nás to dosvědčuje zájem o jeho česky vydaná díla, zvláště pak o jeho proslulý román Sestry Makiokovy. Pod názvem Most snů vycházejí nyní autorovy kratší prózy zastupující všechna hlavní období Tanizakiho tvorby (Tetování, Požaté rákosí, O touze po matce, Most snů, Slepcův příběh). Z nich novelu Most snů napsal v r. 1959, na sklonku své padesátileté spisovatelské dráhy, čtvrt století poté, co začal převádět do současné japonštiny Příběh o Gendžim, vrcholné dílo japonské dvorské literatury z počátku 11. století. Klasické písemnictví je mu často inspiračním pramenem pro vlastní tvorbu. V ní jako by před námi rozvíjel barevné svitky vyprávějící o starém Japonsku, o jeho mravech, životním stylu i myšlení, ale přitom tento dávno zašlý svět doslova vtahuje do současnosti zrcadlící se v příbězích plných fantazie. Svým bohatým jazykem, který utvářely nejlepší tradice japonského vypravěčského umění, líčí osudy milostných vztahů, záhady lidské duše, absurditu některých lidských citů a tužeb i historie dávných rodových bojů, v nichž jsou dramatické osudy umocněny jemnými odstíny existenciálně psychologických postřehů.... celý text