Plukovník Švec recenze

Nyní, když život sám dopsal strhující román plukovníka Ševce a připojil k němu převezením hrdinových ostatků do vlasti důstojný epilog, je třeba, aby generace, která již neví, jak strašnou věcí je válka, a co krve stojí svoboda národa, vytěžila z příkladu, který nám dal sílu a svornou vůli uhájiti ji za každou cenu. Lidé snadno zapomínají na oběti, jež pro ně přinesl jiný a proto nikdy není dosti kronik připomínajících dětem to, co jsou dlužni rodičům. K řadě románů o nesmlouvavém činu Ševcově připojil apotheosu legionář, plukovníkův druh, a spisovatel, který již mnohokrát dokázal, že on sám také byl částí slavného ducha legií. Čtete zde velký sen: životopis člověka, jehož duševní zrak již před čtvrt stoletím viděl slavný vjezd českých vojsk do Prahy a který tomuto cíli zůstal věrný až do smrti. S jedinečnou znalostí všech okolností a romantického založení legionářů na Sibiři napsal Zeman tragedii, v níž každé slovo je pravdou, každá myšlenka mementem a každý z úžasných příběhů sám o sobě románem. Od roku dvanáctého přes léta lásky a práce na Rusi, přes Starou družinu k prvnímu pluku legií. Od revoluce, přes Kazaň, přes odboje a bitvy s bolševiky, k neblahému výstřelu v Aksakově, až k slavnému uctění hrdiny doma, vidíte před sebou život plný zklamání v lásce i v poli, v druzích i nepřátelích a přece neklesající. Zde byl vznešený karakter a padl malostí těch, kteří mu nerozuměli. Tím větší je jeho tragika. Díla, jako je toto, jsou nám nyní potřebnější než sůl. B. P.... celý text