Povídky IV recenze

1889–1892 „Když čteš povídky Antona Čechova, cítíš se zrovna jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šedivoučcí lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné... Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutou jasností rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé, naplňujíce tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem“ (Gorkij). Thematy těchto črt, žertů, parodií i jiných „literárních drobností“ jsou komické stránky ruské všednosti a anekdotické příběhy ze šosáckého života. Povídky, napsané v nejplodnějším a nejvyzrálejším období Čechovovy tvorby. Obsahuje: Zloději; Gusev; Ženské; Souboj; Žena; Velká dáma; Po divadle; Ve vyhnanství; Sousedé; Pavilon číslo 6; Strach.... celý text