Holubice smrti recenze

Čtenáři věrně sledující případy sestry Fidelmy a bratra Eadulfa opustili své hrdiny na církevním kongresu v burgundském městě Autun, kde bylo rozhodnuto o podřízení národních církví jedné univerzální řeholi. Zatímco v Autunu král trestal odhalené spiklence, oba detektivové se z Burgundska odebrali do dnešního přístavu Nantes a nasedli na irskou loď s úmyslem obeplout jižní pobřeží Bretaně a pak zamířit na sever, domů do Irska. Jejich loď však přepadli na pobřeží Bro Waroch, jednoho z malých jižních království na bretaňském jihu, piráti a Fidelma s Eadulfem stěží zachránili holý život. Na pobřeží v oblasti Morbihanu chce však Fidelma tvrdošíjně setrvat, dokud vraždící piráty neodhalí a nepotrestá. V cizím prostředí, v neznámých končinách, mezi lidmi mluvícími cizím jazykem, je to úkol mimořádně těžký, tím spíše, že jediným chatrným vodítkem pátračů je symbol holubice, namalovaný na pirátské lodi. Navíc, když v pevnosti Brilhag, kde se jim dostalo pohostinství, je, vzhledem panujícím sporům a nepřátelským a tajuplným vztahům podezřelý snad úplně každý. Fidelma tentokrát nejednou nasadí dokonce vlastní život, ale skutečného a jediného vraha v roli kapitána pirátské lodi - bílou holubici - nakonec odhalí, tentokrát k překvapení i toho nejzkušenějšího čtenáře Petera Tremaynea.... celý text