Slunečnice recenze

Kristina má vytíženého muže, všetečnou dcerku i věčně tápající matku. Zkrátka takovou normální, spokojenou rodinu. A taky práci – vysněnou. V redakci časopisu, se šéfem, který se nepředře, a kolegyní, která si brousí zuby na její místo. A smysl pro humor a tajnou vzpomínku. A kamarádku, která si pro změnu brousí zuby na švédského doktora, a skončí s tenistou. Osud? Možná. Jenže mu to nestačí a obrátí naruby i život Kristiny. Protože vedle muže vytíženého je tu i jeden osudový, a pak další, náhradní. Není toho moc na jednu lehce zmatenou novinářku? U bufetu stojí Pavel. „Lásko, kde jsi? Magdalena už je dávno tady.“ „Malá nehoda.“ „Joo, nehoda, tati. Chlap. Říkal mámě pampeliško a strašně čuměl. Na mě taky. Pediosaurus.“ „Co to meleš? Jakej pediosaurus?“ Pavel zbystřil. „No, ten, jak honí děti a jak s ním nemám chodit.“ „To je pedofil, brouku.“ „Teda ne pampeliško, slunečnice, říkal mámě.“ Pavel se vůbec nesměje. Ztuhl jako vyhlížející surikata. „Tys měla schůzku se Štěpánem?“ Každý sval na jeho tváři je napjatý, že by vymrštil na oběžnou dráhu vejce. První vydání.... celý text