Stanice na obzoru recenze

Před svým nejúspěšnějším románem Na západní frontě klid, který ho světově proslavil, napsal autor tři prózy: Říše snů, Gam a Stanice na obzoru, strhující milostný příběh, který byl v Německu v knižní podobě vydán poprvé až koncem devadesátých let minulého století. Román původně vycházel na pokračování v letech 1927-28 v berlínském časopisu Sport im Bild a vykazuje všechny charakteristické rysy pozdějších autorových próz. Spojují se v něm milostná tematika, popisy mondénního společenského života, prostředí automobilových závodů a vytříbené dialogy, čímž nejvíce připomíná román Nebe nezná vyvolených. Příběh automobilového závodníka Kaie, nevyrovnaného a nepokojného mladého světáka a bonvivána, je vyprávění o chlapském kamarádství a rivalitě, o ženách, těkavém neklidu, výstřelcích a povyraženích bohémské společnosti. Kai hledá a posléze nalézá sám sebe prostřednictvím tří žen, jež pro hrdinu představují rozličné možnosti jak si uspořádat vlastní život. Přes tajemnou a sebevědomou Lilian, zemitou Barbaru a koketní Maud dospívá nakonec Kai k poznání další životní cesty a po dramatickém souboji za volantem vozu nalézá svou "stanici na obzoru", která mu dlouho připadala neurčitá a nedosažitelná.... celý text