Šťastná smrt recenze

První román slavného filozofa, pozoruhodný natolik, že sám autor ho za svého života odmítal vydat. Camus, jak ho neznáme, Camus ve své mladistvé podobě, Camus rebelující natolik, že se ve své „důstojné éře“ za tento výstřelek styděl, tento svůj román sám vykrádal ve prospěch Cizince a dalších slavných děl, ale k filozofickému vyznění se už nikdy nepřihlásil. V hlavním hrdinovi knihy mladý a nevyrovnaný intelektuál zápasí se všemi svými komplexy, nejistotami a touhami v modelu trochu připomínajícím stylizaci mužného a vznešeného Old Shatterhanda, stvořeného svého času Karlem Mayem. Machistický hrdina je obklopen krásnými a hloupými ženami, které prosí o jeho lásku, konkurencí jsou mu výhradně neschopní muži, kteří mu nesahají ani po kotníky. Jediné, co mu chybí ke štěstí, jsou peníze. Proto přesvědčí invalidního přítele, že nemocný člověk nemá právo na život, že sebevraždou vyřeší problém své nežádoucí existence a svým majetkem zajistí zdravému a silnému jedinci šťastný život. Vyznění knihy je rozporuplné, ale v žádném případě nejde o jednoznačné odsouzení tohoto neobvyklého pohledu na lidskou existenci. Ve Francii byl román vydán až v roce 1971. Pro české čtenáře bude určitě zajímavá pasáž románu odehrávající se v předválečné Praze. V češtině kniha vyšla v roce 2006 u nakladatelství Garamond v překladu Ladislava Šerého, s napínavým doslovem Evy Beránkové.... celý text