Vinnetou 1 recenze

Kolik autorů už psalo o Indiánech, o legendární době, kdy bílý živel pronikal přes nekonečné prostory Ameriky na Západ a střetl se v krvavém, bezohledném zápase s původními obyvateli nového kontinentu! Ta doba, v níž bílí a indiánští lovci honili mustangy a bizony, toulali se kaňony i savanami, bojovali tomahavky i kolty, je už nenávratně ztracená — a přesto kolik generací mladých lidí se ve stopách otců vrací k její drsné romantice! Mnohé z knih, které byly o té době napsány a které jí někdy až příliš romanticky nastavily zrcadlo, jsou zapomenuty. Ale jeden autor a jedno dílo zůstává kupodivu stále stejně přitažlivé, stejně milované, stejně obdivované. Vinnetou, rudý gentleman, Old Shatterhand, jeho bílý bratr. A Karel May. Je tomu už devadesát let, co se objevila první povídka s těmito dvěma hrdiny, z níž se potom rozrostl celý cyklus, pojmenovaný jménem legendárního, vysněného apačského náčelníka Vinnetoua. Je-li i po těch devadesáti letech mladým čtenářům stejně blízký, je to proto, že mládí chce prožít dobrodružství, že touží ozkoušet síly v poctivém, mužném zápase, ale také že touží stát na straně práva a pravdy. Ta mravní výzva stát na straně slabšího proti silnějšímu — krom umění vytvořit několika tahy charakteristickou postavu — je asi na Mayových knihách nejcennější a nejpřitažlivější. Vinnetou, epos i píseň o velikosti a tragice osudu indiánského plemene, bezesporu patří k nejlepším z nich. Vrací se k naší mládeži téměř po 25 letech, stejně svěží, stejně půvabná svou jednoduchou romantikou, věčným soubojem dobra a zla uprostřed divoké, nezkroeené přírody. Takové knihy zůstávají v myslích čtenářů i pak, kdy v nich po letech listuji s chápajícím úsměvem a už nejsou s to jet s velikým náčelníkem Apačů prérií po stopě zlého činu... 13-141-65... celý text