Zvonodrozdovo recenze

Chevallierův román Zvonokosy je dnes již považován za klasiku satirické prózy: od roku 1934, kdy vyšel poprvé, se dočkal nejen mnoha nových vydání, ale také divadelních a filmových adaptací. Děj skandální kroniky malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais se točí kolem zdánlivě okrajové záležitosti - vybudování obecního pisoáru. Ovšem stavba této veřejně prospěšné instituce se stane jablkem sváru v předvolebním boji a rozeštve obyvatele Zvonokos na dva nesmiřitelné tábory: Záchodobijce a Záchodomilce. Groteskní téma posloužilo autorovi jako záminka k nepřekonatelně šťavnaté a jazykově bohaté karikatuře, v níž se s vtipem a šarmem vypořádal s francouzskými společenskými poměry po první světové válce, se světem maloměstské honorace, kléru i byrokracie. Kromě svých literárních kvalit u nás košilaté a rozpustilé Zvonokosy zdomácněly také díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi českým čtenářem a autorem originálu není prostř... celý text