Vyhledávání v diskuzi

Knižní šibenice - hra:
Kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Prvá veta v knihe na rozčítanej stránke:
Narvalové se stávají kořistí ledních medvědů, kosatek i člověka, ale především jsou ohroženi klimatickými změnami, jež ovlivňují teplotu a slanost vody. (Atlas poetické zoologie - Emmanuelle Poyudebat) - Zobrazit vlákno diskuze

Slovný futbal:
Kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Slovný futbal:
Dokonalá kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Knižní šibenice - hra:
kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Knižní šibenice - hra:
- - - - - / - - - - / - - - - - - Predátor ve skupině nevinných kořistí - Zobrazit vlákno diskuze

Jen z názvů knih – knižní asociace:
Dokonalá kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Hra se slovy:
Kuna kuře klofla, kryla kořist křovím, když krvácející křídla Kousala. - Zobrazit vlákno diskuze

Jen z názvů knih – knižní asociace:
Kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Trojslovný příběh:
své kořisti. Vepříci - Zobrazit vlákno diskuze

Knižní šibenice - hra:
kořist? - Zobrazit vlákno diskuze

100 věcí, které by měl člověk přečíst, vidět a slyšet:
Film Druhý nejlepší letošní film /po Top Gun 2/ je nový Predátor Prey Predátor: Kořist 2022 ....odehrává se ve světě národa Komančů na počátku 17. století a je příběhem mladé ženy, vysoce schopné bojovnice, která se zoufale snaží ochránit svůj lid před hrozícím nebezpečím..... ....a to já můžu ...100% - Zobrazit vlákno diskuze

Filosofování pod starým mohutným dubem:
Iquitoští mravenci patří k nejdrzejším zlodějům. Prodírají se všude; pod rukou vykrádají chléb, ze spíže zásoby. Přihodilo se před týdnem, že za jednu noc vyprázdnili mým známým celičký pytel kukuřice, zrnko po zrnku, a kořist odnesli do svých podzemních mravenišť a katakomb, kterými je podminováno celé město. (Ryby zpívaji v Ukajali - Arkady Adam Fiedler) - Zobrazit vlákno diskuze

Uhodněte dětskou knížku (hra pro děti i dospělé):
Bohužel jsem nečetla, dospěla jsem k výsledku podle nápověd:-( Ale k nové otázce. Partička dospívajících dětí najde v opuštěnem domě kořist z loupeže. Rozhodnou se pachatele vypátrat sami. O dobrodružství a nebezpečné situace samozřejmě není nouze. - Zobrazit vlákno diskuze

Slovný futbal:
Dokonalá kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Mnichovská zrada:
Oficiální formování dvou divizí Ruské osvobozenecké armády (ROA) bylo oficiálně zahájeno na základě rozhodnutí sjezdu ruských kolaborantů 14. 11. 1944 v Praze. Sjezd organizovalo velení SS spolu s bývalým sovětským generálem Andrejem Andrejevičem Vlasovem. Nejprve úspěšný generál padl do zajetí v roce 1942 nedaleko Leningradu, ale jednoznačným kolaborantem se stal až o dva roky později. Jeho životopis je na internetu. Účastníci přijali označení Komitět osvobožděnija narodov Rossii (KONR). Formování první divize ROA (600. německá pěší) bylo zahájeno již před sjezdem od 9. 11. 1944. Její základ tvořily zbytky divize SS RONA, 29. divize SS a 30. granátnické divize SS. Skládala se z tří pěších a jednoho dělostřeleckého pluku a protitankového oddílu. Druhá divize ROA byla formována jako lehká pěší bez dělostřelectva a její formování nebylo zcela dokončeno. Součástí ROA byl i letecký pluk vybavený německými stíhačkami, průzkumnými letouny a bombardéry. Ve výzbroji 1. divize bylo několik kořistních tanků T-34/76 a v posledním týdnu bojů dostala menší počet stíhačů tanků JPz 38 (t) Hetzer vyráběných v ČKD. Celkově měla ROA kolem 50 000 vojáků. Nicméně k ní byla připojena řada dalších formací, například XV. kozácký sbor SS, Trawniki a některé další útvary. Dále ROA osvobozovala sovětské válečné zajatce z německých táborů a snažila se je zverbovat. Celkově tedy Vlasovovi podléhalo zhruba 100 000 vojáků. První divize ROA byla nasazena v obranných bojích na území dnešního Polska, nicméně brzy bez dovolení ustoupila. Vlasov se snažil dostat k Američanům, protože se bál zajetí Rudou armádou, takže neváhal otevřít frontu a zradit svoje německé spojence. ROA se přesunovala směrem na jihozápad s cílem dosáhnout Bavorska, nebo západní části Rakouska. První divizi velel generál Buňačenko. Na českém území nejsou doloženy větší stížnosti obyvatelstva vůči příslušníkům 1. divize ROA. Údajně sice místy vymáhali potraviny, ale platili za ně, místy ukořistěnými zbraněmi. Někteří vojáci dezertovali a snažili se získat civilní oblečení, spojovali se s českými a sovětskými partyzány a žádali potvrzení o svojí partyzánské činnosti. Některým se to podařilo a převzala je Rudá armáda. Dne 5. 5., podle jiných zdrojů až 6. 5. nad ránem došly části 1. divize do Prahy. Tam je občané vítali a místní reprezentace se je snažila přesvědčit, aby podpořili povstalce. Vlasov byl proti, ale Buňačenko se pokusil na poslední chvíli změnit stranu a získat pardon od Spojenců. Dne 6. 5. jeho vojáci skutečně výrazně pomohli obráncům některých částí Prahy. Nicméně lidé z vedení povstalců, především reprezentant KSČ Smrkovský, pomoc jednoznačně odmítli. Stalo se tak pod tlakem velení Rudé armády, která vyrazila na Prahu a chtěla ji osvobodit sama. Američané stáli v Plzni, jejich průzkumné jednotky v Berouně. Nepustili do Prahy ani kombinovaný oddíl plukovníka Sítka. Nicméně jsou doloženy kontakty mezi velením 1. divize ROA a příslušníky sovětských partyzánských skupin a NKVD, kteří již operovali v Praze a okolí. Nabízeli příslušníkům 1. divize pardon, pokud se připojí bezpodmínečně k Rudé armádě jako její součást. Jenže velení 1. divize takovým slibům nevěřilo. Proto divize odešla již 7. 5. z Prahy a nechala povstalce jejich osudu. Téhož dne došlo ke srážkám příslušníků divize s některými českými a sovětskými partyzánskými oddíly. Jak je známo, dostala se divize na hranici dohodnuté americké okupační zóny, ale Američané je odmítli převzít a vydali většinu z nich, včetně Vlasova, Rudé armádě. Zhruba 10 000 příslušníků ROA se nějak dostalo do Německa a Švýcarska, takže se zachránili před vydáním. Nelze se divit tvrdému postupu, protože Američané i Britové měli v té době už plné zuby Němců, teroristických útoků spratků z Hitlerjugend, které nakonec začali na potkání střílet, fanatických vrahů z SS, a obzvláště po osvobození (podle pražských euromarxistů patrně obsazení) německých koncentráků. A to ještě nevěděli moc o Osvětimi, přesněji nechtěli děsivým informacím věřit. Věděli rovněž o vraždách amerických a britských vojáků německými ozbrojenými složkami i civilisty. Obyvatelé všech okupovaných zemí se teprve vzpamatovávali z německého vražedného teroru, lupičství a ponižování. Dokonce se tehdy začalo mezi spojeneckými politiky a veliteli mluvit o kastraci všech Němců, aby byl v Evropě i do budoucna pokoj. Jestliže měli odpor k Němcům, jaký museli mít spojenci vztah k zrádcům, kteří se proslavili především vražděním civilního obyvatelstva od okupované Francie, přes Jugoslávii po spojenecký Sovětský svaz? Většina příslušníků ROA byli vlastizrádci, kteří bojovali proti spojencům po celé Evropě. Většina z nich byla příslušníky SS a podílela se na válečných zločinech. Určitě existovaly i výjimky. Nicméně, kvůli nepočetným výjimkám se nestaví pomníky statisícům zločinců, protože zrádce je za války zločinec. Pokud někdo vraždil na Ukrajině, ve Francii, nebo v Jugoslávii, ale zrovna nevraždil v Praze, je to snad náš milovaný hrdina a spojenec? čerpáno od Martina Kollera. - Zobrazit vlákno diskuze

Slovný futbal:
Kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Adam a Eva v literatuře a písni:
Tato obluda jest jeden z těch živočichů, jež nazýváme „můj anděli!“, totiž žena. Druhá obluda, jež s holí v ruce křičí ze všech sil, jest její muž. Přivázal na řetěz svou legitimní ženu a ukazuje ji po předměstích, o výročních trzích, rozumí se samo sebou, že s povolením úřadů. Dejte dobrý pozor! Hleďte, s jakou žravostí (snad nelíčenou!) ona trhá živé králíky a pípající kuřata, jež jí předhazuje její ošetřovatel. „Nesmíš,“ praví, „sníst všechno, co máš, za jeden den,“ a na ta moudrá slova vyrve jí krutě kořist, jejíž zmotaná střeva zachytí se na okamžik na zubech divoké šelmy, chci říci ženy. Nuže! pořádnou ránu holí, aby se utišila! neboť ona kroutí svýma hroznýma očima chtivostí po odňaté potravě. Velký Bože! Ta hůl není hůl pro komedii, slyšela jste dunět lidské tělo pod falešnou srstí? Však také vyvaluje oči a vyje přirozeněji. Ve své strašné bolesti všechna jiskří, jako železo, když se kuje. To jsou manželské mravy těchto dvou potomků Adama a Evy, těch, kteří jsou dílem Tvých rukou, Bože můj! Tato žena je bez odporu nešťastna, ač konečně snad šumivá rozkoš slávy jí není neznáma. Jsou ještě méně vyléčitelná neštěstí a která nemají náhrady. Avšak ve světě, do něhož byla vržena, nemohla se nikdy domnívat, že by žena zasluhovala jiného osudu. (Charles Baudelaire - Divá žena a moje nejmilejší. In.: Malé básně v próze) - Zobrazit vlákno diskuze

Klub čtenářů historických románů:
Bunnhabhain, také jsem neměl na mysli komunistické pojetí husitů. Spíše mi šlo o to, že dříve (v době národního obrození i v době první republiky) bylo na husitskou dobu pohlíženo jako na dobu slavnou a hrdinskou, zatímco dnes je snaha z tohoto období vytvářet dobu špatnou, zločinnou apod. A s tím určitě nesouhlasím. Jistě, v době války vždy každá země trpí - v tom jsme nebyli nijak odlišní od jiných zemí, kde se válčilo. V době husitské se na našem území válčilo hodně, a tím také země hodně utrpěla. Otázka je, nakolik ty války byly vyvolány vnitřními tlaky, a nakolik vnějšími vlivy. Nesmíme zapomínat, že celý okolní katolický svět se na českou zemi vrhnul jako na ty nejhorší heretiky a chtěli nás ztrestat ohněm a mečem. A samozřejmě kořistit (s požehnáním papeže). Do určité míry jsme byli průkopníky. Nejen upřímnou snahou o obrodu církve a náboženství (Jan Hus a jeho následovníci), ale i myšlenkami svobody, rovnosti, bratrství. To bylo v tehdejším světě v takovém měřítku ojedinělé. Nezvyklé bylo i široké zapojení chudých vrstev obyvatelstva do husitského hnutí. Do té doby se války vedly v podstatě jen pod taktovkou bohaté šlechty, knížat a králů. A najednou zde byla nebývalá síla schopná porážet i ta nejlepší panská vojska. Myšlenky, ze kterých celé hnutí vzešlo, snaha o sebeurčení českého národa (boj o kompaktáty), nadšení a odvaha, s jakou se malý národ postavil doslova "proti všem" - to jsou atributy, které celé období povyšují na dobu slavnou. Snaha shazovat tuto dobu poukazováním pouze na ekonomické válečné ztráty či tvrdost husitů v prosazování jejich cílů není podle mě správná. Je potřeba to samozřejmě brát v potaz, ale nemělo by se na tom stavět hodnocení celého období. - Zobrazit vlákno diskuze

Jakou kuriozitu jste našli v knize?:
Ve své knize "Na pomoc dohodě." Ludvíka Očenáška (https://www.databazeknih.cz/knihy/na-pomoc-dohode-439520) z roku 1919 jsem našel dobový výstřižek z novin(?). Z jedné strany ústřižku je psáno: "Elsaský list - L’Alsacien - vzpomíná, jak před 6 měsíci připravovali vojenské autority vojáky na ofensivu marnskou, která měla přinésti definitivní vítězství. Tenkrát byl čten německý rozkaz: -- Porazili jsme Italii, Italové jsou již neschopni boje. Nyní půjdeme proti odvěkému nepříteli, proti Francouzům. Každý z vás žasl nad bohatstvím Italie, ale to není nic proti bohatství, které spatříte ve Francii, která je nejbohatší zemí světa. Každý z vás se může odškodniti po své vůli za strádání války, jež nám byla vnucena. Každý si může vzíti, co bude chtít. Toť kořist válečná. Ale je potřebí, aby vše klapalo, aby vše letělo rychlostí prachu střelného. Později nebudemejiž moci Francie dobýti. -- Ve Vogésách bylo vyprávěno vojákům: --V šesti měsících budeme míti Paříž, v osmi mír s Francií. -- Hindenburg ještě 10. července pravil svým vojákům: -- Děti, plňte svoji povinnost a ve třech týdnech jsme v Paříži.-- Jsou tam. trochu déle to trvalo, ale ne jako vítězi, nýbrž jako žebráci, čekající, co jim z jich konkursní podstaty vítězové milostivě nechají. A chudák Hindenburg neví dnes, kde by se lépe uplatnil - s Vilémem už však nedrží." Druhá strana lístku nese toto.... "...míti pro švýcarský průmysl osudné následky, protože Německo je do Švýcarska dlužno přes 6 milionů franků a pak by byla finanční katastrofa pro švýcarský průmysl neodvratná. Protest proti znásilňování lužických Srbů. Prohlášení samotného Lužicko-srbského státu vzbudilo nadšený ohlas v Dolní a Horní Lužici. A přece Němci chtějí zničit tuto svobodu, ačkoliv přijali Wilsonovi zásady o sebeurčení národů. Němci dosud brání živelnému hnutí lužicko-srbskému. Prohlašují Srby a jich vůdce za velezrádné a vyhrožují žalářem a tresty. Lužičtí Srbové nemají dosud svého národního vojska, aby se mohli brániti, zvláště když Němci dále zbrojí a násilně lužické příslušníky ve svém vojsku zaržují. Protestujeme proti takovému barbarskému jednání nejen jménem našeho spolku, nýbrž jménem celého našeho národa československého. Lužičtí Srbové mohou býti ujištěni, že s nimi cítíme a že je neopustíme. - Za česko-lužický spolek dr. Josef Páta, ..." Text jsem opsal celý i s chybičkami. Jen namísto ostrých závorek, které nelze vkládat na Databázi knih do komentářů a diskuzí, jsem vložil pomlčky. Kvůli "osekanosti" textu předpokládám, že hlavním textem byl ten první, kvůli kterému si ho neznámý jedinec vystřihl z novin, či nějakého oběžníku. Žel, nemohu ho přesně datovat, ani určit, ze kterých novin je. Dá se však předpokládat díky textu i papíru, na kterém je onen tištěný text, že bude stejně starý, jako samotná kniha. Níže podepsaný dr. Josef Páta (https://www.databazeknih.cz/zivotopis/josef-pata-78623) pod textem na druhé straně, jak se můžeme dočíst v krátkém životopise na Wikipedia (https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_P%C3%A1ta) "....Jako sorabista publikoval jak odborné, tak popularizační práce o lužické srbštině, ale také povšechně o Lužických Srbech a jejich životě. Ve věci Lužických Srbů se angažoval nejen společensky, ale i politicky: V roce 1919 například v rámci spolkové činnosti veřejně vyzval k vytvoření samostatného lužického státu. V posilování vztahů mezi slovanskými národy, zejména mezi Čechy a Lužickými Srby, pokračoval i po zbytek života, kritizoval například útlak Lužických Srbů nastupujícím nacismem. V období protektorátu mu bylo okupačními úřady zakázáno přednášet, po uzavření českých vysokých škol pracoval jako publicista a navázal již na podzim 1939 spolupráci s domácím odbojem a v knihovně Národního muzea v Praze. V rámci druhé heydrichiády pak byl 9. června 1942 zatčen a po krátkém věznění v Terezíně popraven 24. června na Kobyliské střelnici." Asi to není takový poklad, jen jeho střípek. Pokladem by bylo míti celý výtisk... - Zobrazit vlákno diskuze

Filosofování pod starým mohutným dubem:
newtory: Děkuju!! Úplně jsem na ni zapomněla, youtube to jistí (alespoň nepojedeme pořád jen pohádky o mašinkách, už je vidím pomalu i ve spaní). JáJejí: obávám se, že nerozumím jazyku tvého kmene. Zkus mě postrčit důrazněji... S důvěrou v ČT to mám jako pan Darcy: "My good opinion once lost is lost forever." Mimochodem taky se ukazuje, kolik rodičů je zbytečně vyděšeno tím, že by dětičky, nedej bože, mohly něco zameškat! A tím pádem jsou pro výše zmíněné učitelky snadnou kořistí. - Zobrazit vlákno diskuze

Knihy vs. zvířata:
V poslední době má sbírka knih roste někdy až neúměrnou rychlostí. A jejich "skladování" mě nutí vymýšlet v omezeném prostoru nové způsoby jejich důstojného uložení, hlavně současně také ke schylování se k improvizacím... Poslední knihovnu jsem si udělal ze starší, vkusné květinové stěny, která byla na chalupě rozebrána a uschována. Protože není u zdi, ale de facto ze tří stran (jedné kratší a dvou delších) v prostoru, má tchoř (fretka) nyní skvělou prolézačku skrze spodní dvě police. Nevím proč, ale nejvíce ho zajímají, či iritují mé sbírky českých fantasy povídek "Žoldnéři fantasie" (https://www.databazeknih.cz/serie/zoldneri-fantasie-2946), které mám právě na nejnižší příčce. Vždy je vystrká čumákem a udělá si takový "průchod" skrz. Dokud ty knihy nějak neničí a jen shodí z police, tak to přecházím s klidem. Včera ale jeden díl této série zajímal freťáka prazvláštním způsobem. Knihu si odtáhl opodál několikrát, jako by to byla jedna z těch věcí, které rád krade a jakožto svou kořist schovává. Když si ji ale i snad napotřetí uloupil a podtáhl si ji, otevřel si jí čumákem a začal v ní ťapkami zběsile listovat, aniž by ji cupoval, či poškodil. To už byl pak zahnán - tohle se přejít jen tak nedá. Ale co je na tom tak zajímavé - být o něco více pověrčivý, jistě bych nepovažoval za náhodu, že si vybral právě díl s podtitulem "Dobré zprávy ze záhrobí" (https://www.databazeknih.cz/knihy/zoldneri-fantasie-zoldneri-fantasie-dobre-zpravy-ze-zahrobi-140903). V začátcích nastávajícího svátku Samhain, kdy se víceméně po celém světě "teď" slaví svátky mrtvých... ;-) - Zobrazit vlákno diskuze

Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Napadá mě Wilbur Smith a jeho Kořist. Pak by to bylo pobřeží Afriky. Blíž to ale specifikovat nedokážu. - Zobrazit vlákno diskuze

Doporučte nejlepší scifi, co jste kdy četli.:
Nejlepší sci-fi co jsem četl jsou ty od A.C.Clarka, doporučuji první čtyři série Rámy. Věrohodné a ne přemrštěné pohádky typu Star Wars, Duna a pod. Harry Potter jako sci-fi? To nemyslíte vážně? Dále bych doporučil Kořist, Koule, Marťan . - Zobrazit vlákno diskuze

Filosofování pod starým mohutným dubem:
R.E.M. páteříčci, to jsou mazlíci... a pokud nejsi plž nebo drobný hmyz, nemusíš se jich bát. Jedovaté kousance udělují jen své kořisti a podle moudrých knih jen sněhoví: http://www.chovzvirat.cz/zvire/1228-patericek-snehovy/ Eicherik: nepletou, mám namíchané různé žánry - Zobrazit vlákno diskuze

Poznej knihu podle tří indícií:
Antilopa bez srsti jako lovec – rafinovaný lov pomocí úskoků a podvodů – finančně bohatá ilegální kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Poznej knihu podle tří indícií:
Ne ne, Pratchett vůbec. To je mimo žánrově, geograficky i dobou. Zkusím indicie rozšířit: Antilopa bez srsti – rafinovaný lov – finančně bohatá kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Poznej knihu podle tří indícií:
Děkuji, zkusíme toto: Antilopa – lov – bohatá kořist - Zobrazit vlákno diskuze

Filosofování pod starým mohutným dubem:
braunerova - to jsem psala já o těch loupežnícich, říkávala to vždycky moje babička :-) Byla hodně věřící, až ortodoxně. Ve škole jsme se zase učili něco jiného. Takže si myslím, že pravda bude někde uprostřed. Nakonec, že podnikali loupeživé výpravy na sever do dnešního Polska, je známo. Říká se tomu sice spanilé jízdy, ale byly výpravy za kořistí. - Zobrazit vlákno diskuze

Postava hledá autora - pomozte jí!:
Díky za zhodnocení. No, při pohledu na mé portfolio přečtených knih (a to tam zdaleka nemám všechno) se v 95% případů jedná o slušnou přehlídku braku, takže o duchaplnosti se v mém případě mluvit nedá. Ale i já mám své hranice, a proto jsem taky u této knihy tak váhala. Mám dojem, že jsem o moc nepřišla. Hádanka: autora hledá nyní dvojice osob, podřízených jistého šarmantního vyšetřovatele z velmi známé série velmi známého spisovatele. Jména oněch osob jsou zdrobnělinou predátora a jeho kořisti. - Zobrazit vlákno diskuze