Existencialismus je humanismus přehled

25.02.2025

Sartrovo pojetí existencialismu (nebo taky existencionalismu *pro hňupy), poněvadž byl asi unavený tím, jak se z téhle filozofie stal pojem v širším povědomí nepochopený (doomer music, doomy-gloomy, Viktor Tsoi) - ale to se doslova dá říct o čemkoliv (Nietzscheho nihilismus, nebo se třeba zeptat řadového ateisty, jak by definoval Boha a on vám řekne, "si myslí, že jsem blbej, ale já jsem si koupil letenku a letěl letadlem - pánové, nikoho jsem tam nahoře neviděl"). V širším povědomí a v definici wiki: "...dělá lidskou existenci“ výchozím bodem filozofování, vychází ze „subjektivity“ myslitele, z emocionální struktury jeho vědomí. (...) "Jeho velmi rozmanité nositele spojuje zvláštní pozornost, věnovaná individuální a jedinečné lidské zkušenosti. Východiskem jejich myšlení a jednání je jednotlivá existence či pobyt (Dasein), který se vždy děje v určitém prostředí a chtě nechtě se musí rozhodovat a jednat, a to ještě dřív, než se může zařadit do nějakého směru či tradice a opřít o svoji příslušnost či podstatu. Jedná jako svobodný, ale za svá rozhodnutí také nese plnou odpovědnost. Proto trpí úzkostí, ztrátou smyslu, nepoctivostí nebo pocitem absurdity, které musí překonat odhodlaným přijetím své situace." Člověk pochopí velmi rychle odkud vítr vane, myslím si, že existencialista je "by default" každej samotářskej teenager, ale nutno dodat, že i tohle psal Sartre na vlastní pěst a ne všichni s ním úplně souhlasili, ale takhle vznikají asi všechny ty konflikty v každým náboženství, odnože, výklady, definice... (jak komplikovanej je člověk) nebo hnutí, jeden řád řekl, že ten a ten byl levák, druzí zase že se dochovala jen jedna sandála, tak ani levou nohu neměl (nedává to kolikrát ani smysl a můžete si pindat donekonečna, říká se tomu: lidská existence ejkejej Planeta opic). Zodpovědnost a spolehnutí se pouze na sebe je tak nějak to, co si každej zavrženej mladej člověk uvědomí a osvojí. Sartre má ale vcelku přístupné a dobré analogie a je jasné, že to chce co nejpřesněji vyjádřit a popsat i pro laiky. Je to jaksi v přímém rozporu s odevzdaností Bohu, kterou můžeme spatřit v tradiční-globální náboženské morálce. Je to ale jako kdybyste najednou utnuli polovinu lidské zkušenosti - ta nezasahuje pouze do vaší duchovní tradice a přesvědčení (ať už výchovou nebo vlastní)... ale rovněž i do vaší kultury jako celku, tudíž vás stejně ovlivňuje, i kdybyste byli z přesvědčení proti... kolik lidí, co nejspíš obdivujete, nebo vám něco říkají, lákají vás,, vychází z něčeho, co je v rozporu s vaším přesvědčením ("Huh?!" -Alex Pereira)... tedy tím pádem má vše svůj vliv i pro existencialistu, je to trochu v rozporu, ale chápu, že si hoši chtějí stát za svým, protože přišli s něčím novým a jsem si jistej, že se nad tím odstřižením asi pozastavilo dohluboka hodně lepších mozků, než je ten můj. Ale určitě cením ten přístup k tomu, že člověk není taková ta ubohá sebelítostivá odevzdaná ovečka (taky takovou jednu máme v práci), která to má těžký, protože si potřebuje odpočinout z toho, jak odpočívá, přičemž poslední dny si vždycky vzpomenu na geniální dialog Hrušínského "Kolikrát nemůžu ani vstát." "Ale vstaneš?" "No, nakonec jo, páč musím." "Tak si nestěžuj. Jsou lidi, co nevstanou." Každý ráno vstanu, páč musím... a jsou lidi, co nevstanou. A tak nějak to je s existencí. Být zodpovědným představitelem sebe i svého druhu by měla být základní vlastnost obecně. Namísto toho máme bezpáteřní výmluvy a argumenty, proč někdo něco udělal tak, jak to udělal. Sartrovo "odsouzení ke svobodě/svobodě volby" je asi něco, co bych řekl, se na většinu lidí aplikovat nedá, většina lidí plave s davem a dovolává se pomoci shůry v momentě, kdy nikdo jiný není nablízku a oni sami nemůžou. Existencialismus hlásá, že vše je v našich rukou, v naší volbě. Lidi, kteří asi příliš netíhnou ke spiritualismu jakéhokoli směru, nebo jednoduše jsou proti založeným náboženským tradicím (a často hlásají o rozumu tak moc, že zjistíte, že je za tím jen nenávist vůči nějaké další skupině... ale každý si najdeme nějakou skupinu, ne? Já mám taky svoji: ignoranti - třeba báby s košíkama v supermarketu, co si stoupnou vždycky tak, že nikdo nemůže projet a pak to hrajou stylem jakože jsou "překvapený" že v obchodě, kde je aktuálně sto padesát lidí, je někdo další mimo nich a prodavaček - nebo u pokladny - "BÁBO JEŠTĚ JEDNOU DO MĚ ŠŤOUCHNI TÍM VOZÍKEM..." (říkám si). Bába se mi omluví.... a za pět vteřin do mě šťouchne znovu.) Zkrátka, samozvaní realisti, humanisti, ti, co si myslí, že je to tak nějak vše vždy na nich a svoboda jedince je nade vše... si v tomhle najdou svoje. Ale dá se o tom žvanit a nesouhlasit, diskutovat, polemizovat hlouběji, samozřejmě. Je to takový to filozofování co je o nadhození a pak necháš lidi ve stimulující debatě. Dnes jsem si ale říkal, jak málo lidí se umí cítit neuraženo, když s něma někdo nesouhlasí a kolik lidí naopak, například ve vztahu, upravuje svoje přesvědčení, protože jsou vychcaní a předstírají, namísto aby si stáli za svým, usmějou se a řeknou "no jasně, já taky, zlato" pak přijdou a budou se honosit že jsou něco jako "existencialisti". Je třeba to ale všechno asi brát trochu s nadsázkou, protože všichni jsou tak nějak komedianti par excellance, ale každej si hraje na vážnýho akademika. Ale tady cením Sartra za jeho přístupnou snahu a formu - tohle se dalo a je mi jasný, že šel napřímo... taky jsem se v tom trochu zamotal, protože mě napadlo hodně myšlenek a pár mi jich i vypadlo... ale snad jsem něco málo přidal do soudku.

06.02.2025

Výborny úvod do filosofického směru existencialismus od samotného zakladatele Jena paule Sartre v krátké přednášce . Knížecka, sice malá, ale obsahově velmi bohatá a inspirující rád se k ní rád vrátím plus si rád přečtu další knížky od aurora