Šedý věštec přehled

18.12.2022

Thanquol byl skvělý jako vždy, na tom padouchovi, který má tu smůlu, že je obklopen spoustou bezelstných kreténů, něco je. Lehká zápletka s dobrou atmosférou, jen konec byl trochu zmatek. Na můj vkus až moc. A chudák Boneripper

Po čtení Ztracených příběhů jsem neodolal a rozhodl jsem se přečíst si nejprve Zabíječe skavenů a poté se vrátit, po čtyřech letech! k trilogii o Thanquolovu géniu! Ježiš jak rád já tohle mám. Neexistují knihy Warhammeru, které bych měl raději než tuto trilogii.

Skaveni patří k důvodům, proč mám svět Warhammeru tak moc rád. Jsou naprosto absurdní, jsou všechno – jen ne lidé. Andělé a démoni jsou krajnostmi lidských vlastností, člověk v sobě má tu anděla, tu démona, zatímco tito v sobě mají jen díl člověka. Skaveni ne, skaveni jsou přímým opakem člověka. Všechno co člověk má a cítí, skaveni nemají a necítí. Co by „zdravý“ člověk nikdy nemohl v sobě mít a cítit, to skaveni mají. U žádné jiné rasy (snad krom nacistů, to je taková rasa sama o sobě) nenajdete schopnost „zachichotat se“ nad svými druhy, kteří právě v nekonečných bolestech umírají v důsledku experimentu, který jste na nich podnikli. To je prostě natolik famózně zvrácené! A tato zvrácenost (u které si spíše i já sám nalhávám, že je opakem lidství, nikoliv jeho inherentní součástí), dokáže být svou absurditou strašně zábavná. Možná proto donekonečna čteme právě knihy o koncentračních táborech a podobných lahodách. Podivejte, upřímně, věta „Kratch se zrádně odmítl nechat sežrat aby jeho nadřízení mohli uniknout!“ je naprosto geniální a opět, zcela skvěle odráží psychologii skavenů. Pro upřímnost dodám ještě mou oblíbenou citaci ze Zabíječe skavenů: „Thanquol byl v pokušení ho pro jeho drzost smést. Skaveni měli jeden dobrý starý zvyk, zabít posla který přinesl špatnou zprávu, aby se nedostala na veřejnost.“. Prostě geniální zvrácenost!

Čili je to celkem raritní zážitek a navíc je to zábava. Co víc, u všech čertů, bychom mohli chtít? Osobně mám nadto rád Wernera. Kdovíjaký spisovatel to není, ale na rozdíl od Kingů, Longů a podobných, kteří jsou líní napsat větu složitou, on se snaží. Používá rozvitý syntax, takže čtení má alespoň náznak estetického požitku, minimálně oproti Kingovi (v jeho pozdějších Zabíječích, první knihy jsou jistě napsané velice dobře) a Longovi. Pokud někomu dělá problém pochopit větu skládající se z jedné věty hlavní a dvou vět vedlejších, chápu, že knihu neocení a bude ji považovat za literárně příliš složitou. Ale opakuji, literárně estetickou se kniha zdá být pouze v kontrastu ostatních knih Warhammeru. Jinak je to stále týž brak, to nemohu popírat.

Jinak, nemohu si pomoci, ale zdá se, že co je fantastického na Thanquolovi a jeho scénách, je do velké míry vyváženo nudností scén s lidmi – pašeráky a spol. Pokud něco, jsou jejich scény nudné a otravné. Zajímavé je, že to Wernerovi vydrží i v dalších dílech. Úplně to samé je to s Chrámem hada a ne nepodobné i s Thanquolovou zkázou, akorát tam jsou místo lidí trpaslíci. Nevím čim to je, jestli jsou lidé nudní pouze vedle skavenů, nebo Werner dokáže mistrovsky pracovat jen se skaveny… Ale což, krysáci jsou pro mě natolik zábavní, že jsem toto ochotný autorovi odpustit.