Děti Jidášovy přehled

02.03.2025

Hmm.. Poslední dobou mám nešťastnou ruku. Anotace knihy na mě zapůsobila neodolatelným dojmem a knihu (nejsem troškař, rovnou celou trilogii a k tomu pár dalších Heitzových spisků) jsem si pořídil.

Moje braková čidla zbystřila už při úvodu násilně a přitom lacině a prvoplánovitě útočícím na čtenářovy city. Do pozoru se dostala při čtení prvních kapitol, pro změnu až po okraj naplněných zmatečným a nekonzistentním chováním postav. Přímá řeč a vyjadřovací schopnosti jednotlivých představitelů jsou také neuvěřitelně plytké a hloupé. Naprostou absenci čehokoliv originálního raději nebudu ani rozvádět.

To nejhorší však na čtenáře čeká po návratu do současnosti (2007). Prvních několik odstavců je věnováno popisu super-ultra-mega cool motorky jménem Sokol s max rychlostí 350 kmh-1 na níž hlavní hrdinka zesměšňuje ubohého řidiče Porsche Cayenne (protože kdo nejezdi po panelové silnici v Karl-Marx Stadtu alespoň dvěstapade, je prostě loose.. vlastně Arschloch). Poté si jde vyrážet zuby v jakési snuff parodii na wrestling s nebezpečným mr. Hurikánem (nebo podobně, to už jsem zapomněl, v mé představivosti měl obličej Dalibora Jandy a vlasy Jana Suchopárka za největší slávy).

Red light! Braková čidla Alert! "Tohle chceš vážně číst?!"

Ne, nechci..

14.04.2023

Na začátku vypadala kniha slibně, ale zbylé dvě třetiny mi přišly únavné protože jsem si připadal, jako bych četl černou kroniku, ve které figurovali mrtví lidé a upíři. Postupně se děj zvrhl na krvavou řež, ve které nebylo nouze o uťaté končetiny a hlavy, přičemž děj neměl žádnou pointu. Jak tak sleduji, tak to má další díly, ale ty už číst nechci. Možná, že pointa je v posledním díle, ale lituji čtenáře který se pročte až k němu, protože já už pokračovat nemíním.