Dům na tekutých píscích přehled

10.12.2024

Rozhodně nejlepší, nejemotivnější a nejcelistvější Mellick. Ani jsem nevěřil, že by toho byl schopný, vzhledem k tomu, že jeho ostatní knihy, které jsem zatím přečetl, byly pořádně bizarní a černohumorné komedie, kde se jednotlivé nápady neustále vršily, aniž by se Mellick zabýval nad tím, jak moc "dávají smysl". Tady ale vše smysl svým způsobem dám a hlavně je to nečekaně rozsáhlý mysteriózní příběh, kde je mnoho záhad, spousta zvratů a ačkoli se některé dají odhadnout, mnoho z nich mě překvapilo. Navíc fikční svět je zpočátku omezen jen na jeden byt a školu (která působí divně už od začátku), přičemž vše za ní zůstává záhadou a jediné, co o tomto prostoru víme, je, že tam nejspíš jde o život. Jenže se vše začne zvrtávat takovým způsobem, že hlavním postavám nezbyde nic jiného, něj bezpečí pokoje opustit a vydat se do světa. A to je obrovský pád do neznáma jak pro ústřední děti, tak i pro každého čtenáře, protože cesta je dlouhá, možná až nekonečná a plná fyzických i psychických útrap. Sice se Mellick trochu drží na uzdě, ale ani to mu nebrání své postavy krutě zraňovat a nechávat je plahočit se s obřími bolestmi za nejasným cílem. O to uvěřitelněji ale celý tenhle svět působí a jelikož se chci vyhnout spoilerům, tak už jen napíšu, že nepředvídatelná cesta po něm je neuvěřitelně napínavá, překvapující a rozhodně mě nenechala chladným. Fungují postavy, funguje svět, fungují záhady (a vysvětlí se!), funguje všechno. A závěr mě vyloženě dojal, v dobrém slova smyslu. Za sebe určitě doporučuji a je to jak ideální (a skvělý) start do Mellickovy tvorby, tak i skvělá kniha sama o sobě.

25.11.2024

Dům na tekutých píscích je nádherné a děsivé dobrodružství, v němž autor se vší svou šílenou imaginací smíchal dětské strachy a traumata, sourozeneckou rivalitu i první lásky s bojem o přežití a strachem z neznáma. Může se zdát, že příběh o dospívání a ztrátě dětské naivity nemůže splňovat parametry žánru bizzaro. Ale opak je pravdou. Už jen titulní dům, v němž oba sourozenci žijí, je svéráznou karikaturou našeho světa. A jejich dobrodružství se svou potrhlostí vyrovná Alenčiným eskapádám ve světě za zrcadlem. Jen je díky příšerám, které Mellick svým hrdinům postavil do cesty, mnohem děsivější. A ne vždy jsou to příšery, kdo jim nejvíc zkomplikuje život, mnohdy jsou to oni sami. Což je neméně děsivé. Navíc kniha připomíná počítačovou adventuru, v níž postupně odkrýváte jedno tajemství za druhým, a netušíte, co vás čeká za nejbližším rohem. Tedy v případě domu na tekutých píscích v nejbližší místnosti. Stejně jako třeba Fincherovy filmy Hra a Klub rváčů fungují překvapení a zvraty v téhle knize jen při prvním čtení. A to její jediná slabina.

Mellicik v úvodu své knihy říká „Tento příběh nosím v hlavě od dětství. Patří k nejosobnějším příběhům, jaké jsem kdy napsal.“ A já vám garantuji, že mu to po přečtení Domu na tekutých píscích budete věřit stejně jako já. Přestože je to jeho nejvíce emocionální a normálním čtenářům nejvíce přístupná kniha, neztrácí nic z děsivosti a podivnosti, kterými jsou jeho příběhy pověstné. Pro každého, kdo je Mellickem III. nepolíbený a chtěl by vstoupit do vod jeho imaginace, je Dům na tekutých píscích ideální vstupní branou. A jeho fanoušci budou překvapeni, když jim ukáže autorovu lidštější a citlivější tvář.

Hodnocení: 93%