Pohodové rodičovství přehled

18.10.2024

Kamarádka mi půjčila tuhle knihu s tím, že si ji určitě musím přečíst. Vlastně se mi do ní ani moc nechtělo, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena.

V knize jsem pro sebe nenašla nějaké veliké novinky, ale vyhovovalo mi, že je tam od všeho trochu. Začneme miminky a pomalu pokračujeme až do puberty. Hodně myšlenek už jsem znala, protože se jako matka teď už roční holčičky snažím v otázkách výchovy alespoň trochu vzdělávat, ale informace jsme měla z několika různých kanálů. Tady je všechno na jednom místě a hezky přehledně a přístupně sepsané.

Největší přínos knihy vidím v otázkách komunikace v posledních kapitolách. Kvůli tomu bych si knihu přála mít doma, protože si myslím, že může pomoc nejen v komunikaci mezi dítětem a dospělým, ale i mezi dospělými všeobecně. A začátek knihy týkající se malých miminek bych zase určitě dala přečíst prarodičům (pro jistotu).

Na sto procent nesouhlasím úplně se vším, co pan Studnička píše, ale ve velkém množství názorů se s ním shoduji. Než jsem knihu četla, nesledovala jsem ho. Po přečtení knihy jsem si pustila několik videí a zjistila jsem, že naživo je mi tenhle člověk absolutně nesympatický. Sledovat ho tedy nejspíš nezačnu, ale jeho knihu bych s chutí doporučila všem (nastávajícím) rodičům.

28.07.2024

Tato kniha by neměla chybět v knihovničce rodičů - ať už nastávajících, batolat nebo puberťáků. Dostala jsem se k ní na doporučení (známá je učitelkou v MŠ) a musím říct, že jsem za to moc ráda. Veliké plus u této knihy vidím v praktickém využití. Autor nejenom předkládá teorii (proč tohle ano, proč ne), ale čtenáři nabízí i několik konkrétních typů - jak co v které situaci řešit, co konkrétně dělat/nedělat, říkat/neříkat. Líbí se mi obecně “výchovné “ přístupy pana Studničky (ač nesouhlasím úplně se vším - např. neexistence Ježíška, dárky na Vánoce apod.). Jediné, co bych možná vytkla - je určitě skvělé, že má autor tak úžasný vztah se svým synem, ale přišlo mi, jakoby by byl dokonalý a perfektní rodič, který nikdy nedělá žádné chyby a hlavně mi chyběl vztah s dcerou (nějak jsem nezjistila, zda má či nemá dceru?) a co třeba manželka, resp. máma, jak ta působila na jeho syna? Ta nemá žádné “zásluhy “ na tom, jak úžasný jeho syn je? Nezpochybňuji jeho přístupy a jejich přínos, jen mi to připadalo trochu přetažené (jeho syn je dokonalý, bezchybný). Knihu rozhodně doporučuji všem rodičům, pedagogům, trenérům apod.