Básnická skladba Karla Šiktance, pocházející z druhé poloviny šedesátých let, je inspirována klasickým starozákonním biblickým příběhem.
Na příběhu Adama a Evy se Karel Šiktanc pokusil svébytným básnickým jazykem ilustrovat vztah mezi mužem a ženou. V dávné legendě spatřuje básník podobenství o věčném vztahu, jenž i přes vyprahlost určitých ér a údobí nikdy nezmizí z lidské historie a i když bude procházet nejrůznějšími proměnami, vždy s ní bude propojen. Neboť právě v této vazbě, v tomto poutu je zároveň obsaženo i dramatické napětí, vášeň, vnitřní neklid a pochopitelně i láska - tedy vše, co patři k emocionálnímu základu člověka. Celá skladba je pak komponována až elegickými barvami, připomínajícími mnohdy chrámové zpěvy, do nichž se promítá jak zoufalství a beznaděj, tak i křehkost a víra v nesmrtelnost milostného citu, jenž se v každých dobách a časech neustále obnovuje.... celý text