Moji přátelé tempo & emoce

8. vydání, definitivní. K vydání připravil a poznámky napsal Timotheus Vodička. Kniha básní v próze, označovaná jako nejkrásnější dílo autora – básníka a prozaika (1878–1961), který vyšel z katolické moderny. Básnická oslovení bylin a květin na lukách, polích a v lese, pojatá jako křehké přírodní medailónky. – – Lekníne, Tvůrce asi věděl, že by labuť zhynula tesknotou, kdyby neměla příklad v tvé kráse. Pampeliško, konečně, kterak užitečněji stráviti život? Dobýt co nejvíce světla a zachytit co nejvíce rosy! Petrklíči, není třeba ani tolik tvrdit, že matkou všech barev je záře sluneční. Demlův soubor básnických próz je dnes považován za jeho nejznámnější dílo. Lze ho chápat jako lyrické vyznání lásky ke květinám, jejichž společenství pro autora ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti, v níž se zástupci přírody mění v bratry a sestry člověka. Rozhovor s květinami zároveň dává Demlovi možnost, aby čistým jazykem zachytil tajemství prosté a všední krásy a vyjádřil se i ke smyslu existence. Hlavní úděl básníkova pohledu je sice plný něhy a všeobjímající lásky, avšak na druhé straně se v něm nacházejí i jakési temné předtuchy, související s ohrožením života. Květiny jsou tedy symbolem světa zázraků, jenž se ovšem dostává do ostrého kontrastu s utrpením a smrtí. A tak jedině silný lidský cit má šanci smířit tyto zdánlivě neslučitelné protiklady, jedině on může zajistit, aby příroda i věci kolem nás žily s člověkem v dokonalém souznění.... celý text