Tekutá modernita tempo & emoce

Zygmunt Bauman v práci Tekutá modernita zkoumá charakter soudobé společnosti a rozvíjí v ní myšlenky svých dřívějších prací (např. Úvahy o postmoderní době, Globalizace. Důsledky pro člověka). K řadě označení, jimiž současní sociální teoretici charakterizují soudobou společnost (radikalizovaná moderna, pozdní (druhá) moderna atd.), připojuje označení tekutá modernita. Modernizaci můžeme podle Baumana chápat jako proces „zkapalňování“, jako proces tavení pevných látek. Zatímco ve fázi těžké (pevné) modernity byly tradiční pevné látky (např. tradiční vazby, víra, zvykové právo) nahrazeny novými a zdokonalenými pevnými tělesy (např. racionální právo), v současné fázi modernity – v tzv. v tekuté (lehké) modernitě – se již pevná tělesa pouze rozpouštějí. Především se rozpouštějí omezení individuální svobody výběru a jednání, životní vzorce a pravidla se značně diferencují a rozvolňují. Zatímco roztavení tradičních pevných těles vedlo k zformování nového řádu, v tekuté modernitě se rozpustily i ty síly, které by otázku týkající se řádu a systému mohly politicky nastolit – došlo k rozpuštění vazeb, které propojují individuální volby do kolektivních projektů a jednání. .„Síly způsobující tekutost se přesunuly od „systému“ ke společnosti, od politiky k „politice života“ – sestoupily z „makro“ úrovně na „mikro“ úroveň společenského soužití.“ Tekutá modernita je tedy individualizovanou, privatizovanou verzí modernosti. Zkoumání změn, které znamenají nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, rozděluje Bauman do pěti částí, ve kterých podrobně analyzuje proměny základních moderních konceptů. Mezi základní koncepty modernity zahrnuje: 1. úsilí o emancipaci, 2. myšlenku individualizace – představu, že je na jedinci, aby se sám stal tím, kým chce být, 3. představu pokroku a práce jako prostředku, jak ovládnout budoucnost, 4. oddělení času a prostoru, 5. národní stát.... celý text