Tři legendy o krucifixu tempo & emoce

Velký zjev Kristův není hostem srdcí pouze slabých a pasivních, nýbrž i mužných, silných a bohatýrských. Trojice kristovských novel s latkou pražsky pobělohorskou, španělskou a slovenskou, které sevřel Julius Zeyer do souboru Tří legend o krucifixu, je strhujícím básnickým svědectvím této dějinné skutečnosti. Krucifix, plastická podoba ukřižovaného, je v nich jednotící thema, zázraky, jež se dějí u paty dřeva kříže, u nohou Kristových, jsou vrcholnou chvílí každé z nich: Inulta, vítězná záře Krista Světlého, ponížení a oslavení Samka Ptáka — symbol Slovenska — to jsou lidské problémy, jež dodnes pro nás nepozbyly naléhavosti. Jan Voborník řekl o těchto legendách výstižně: „Velmi zvláštní směs vášní vynesly z duše básníkovy na povrch. Divá bezohledná touha umělecká, ukrutná rozkoš tvůrčí, bolestné prahnutí po vykoupení nejvyšší láskou a obětí, žár svaté nenávisti, svatá touha prostinké dobrotivé duše, vše pospolu jako na dvojkřídlém obraze. “ Tři legendy o krucifixu jsou tři apotheosy poníženého individua i národa utrpením povýšeného. Jsou nejsilnějším Zeyerovým vyznáním křesťanským, vyznáním náboženství básníka rozžatého láskou k Bohu chudých a k národu a lidstvu trpícímu. Vyznáním tím pozoruhodnějším, že pochází od básníka, o němž napsal F. X. Šalda ve významné stati právě o těchto Třech legendách: „Zeyer je jistě nejcelejší spisovatelský charakter z naší starší generace; shoda života jeho s jeho dílem je úplná... Před touto jednotou snu a života zbývá se jen poklonit. “... celý text