Zpěvy staré Číny (3 sbírky) tempo & emoce

Souborné vydání tří knih parafrází a překladů staré čínské poezie, zachycující vývoj od jejích počátků v 10.-7. stol. před n. l. až po 13. stol. n. l. Toto vydání dodržuje uspořádání předcházejících souborných vydání a přináší původní autorův výběr, který vešel ve čtenářské povědomí i do české literatury jako svérázný básnický čin na úrovni původního tvůrčího díla. * Jan Zábrana ve svých denících (Celý život) k tomuto vydání (ČS 1974) píše: ZPRZNĚNÉ ZPĚVY STARÉ ČÍNY Otevře-li český čtenář toto nové vydání z Klubu přátel poezie, hned v prvním okamžiku zjistí, že spousta básní v tomto vydání chybí - dobrá třetina. V ediční poznámce čteme větu: Ve výboru básní se vracíme k původnímu Mathesiovu výběru...... - To je ovšem lež, formulace, která má zastřít pravdu, která má zakamuflovat pravý, hanebný a sprostý důvod zprznění klasického literárního díla. Je to lež sprostá a navíc neohrabaná, plně hodná redakčního čeledína a literárního knechta Oldřicha Vyhlídala, který je odpovědným redaktorem knihy. .. Oč vlastně jde? Které básně v novém vydání chybí? Je to jednoduché: všechny, které Mathesius překládal za spolupráce Jaroslava Průška. Proč? Protože pro treuhändry Ivana Skálu a Jana Pilaře, dosazené do nakladatelství Československý spisovatel okupačním režimem, je Jaroslav Průšek mužem Pražského jara, mužem, s nímž nehodlají nebo nesmějí spolupracovat. Raději proto zprzní klasickou knihu české překladové poezie, koniášovsky z ní vymýtí Průškův podíl, a jejich poslušný slouha se pokouší očividnou, mamutí lží v ediční poznámce ke knize nějak vysvětlit, nějak omluvit toto barbarské řádění dočasně absolutistických držitelů veškeré ediční moci. Odkud se bere jejich zavilá nenávist k Jaroslavu Průškovi, sinologovi světového jména? 22-060-74... celý text