Eseje zajímavosti
Michel de Montaigne
Dosud nejrozsáhlejší český výbor z Esejů Michela de Montaigne ve výjimečném překladu a úvodní esejí Václava Černého, revidovaném a doplněném Václavem Jamkem, je něčím víc než jedním z ústředních děl renesanční literatury. Autor vyslovil jako první myšlenku, že „podstatu lidství univerzálního můžeme objevit pouze v sobě samých, dlužno však sestoupit v sobě dostatečně hluboko, aby naše poznání a cit objevily pod zvláštností, jedinečností a osobním rozdílem základ svaté banality člověka vůbec“. Je málo knih v jedné vrstvě přístupných každému pozornému čtenáři a v druhé ho vedoucích do nekonečných hloubek. Duše, kterou obývá filosofie, má svým zdravím činit zdravým i tělo. Má dokonce i navenek zářit klidem a blahým pocitem: má přetvořit k svému obrazu i vnější držení, a vyzbrojit je tudíž půvabnou hrdostí, činným a jarým postojem i spokojeným a vlídným chováním. Nic není tak rozkolného a zároveň tak družného jako člověk: to první z neřesti, to druhé z přirozenosti. Michel de Montaigne... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2008 , Arbor vitaeOriginální název:
Les essais, 1580
více info...
Zajímavosti (2)
S Montaignem se vyrovnával Pascal. Pojednává o něm velmi kriticky, vytýká mu smyslná slova, že je lehkověrný, nevědomec, vadí mu M. myšlenky o sebevraždě a smrti. „Vnuká nedbalost o spásu,“ tvrdí Pascal. Potom však napíše: „Ne v Montaignovi, ale v sobě nalézám vše, co v něm vidím.“ A ještě jedno Pascalovo hodnocení: „Co Montaigne má dobrého, může jenom nesnadno být získáno. Co má špatného, myslím mimo mravy, bylo by mohlo být opraveno v jediném okamžiku, kdyby ho byl kdo upozornil, že psal o příliš mnoha věcech a že příliš mluvil o sobě.“ Vzápětí však říká: „Poznávejme sebe samy: kdybychom touto cestou nalezli pravdy, naučí nás to aspoň řídíti svůj život, a nad to není nic správnějšího.“ (sika444)
Václav Černý k eseji O přátelství: La Boéthie:
„Mohou být city tohoto druhu nazývány ještě přátelství? Jestliže ano, pak řekněme přímo, že na světě rozuměl přátelství Montaigne ze všech lidí nejdokonaleji a nejúplněji a že vypracoval jeho formu do zářivé, čiročiré a hluboké podoby, v níž dosahuje stavu citového absolutna.“ (JulianaH.)
Štítky knihy
eseje křesťanství 16. století francouzská literatura filozofie výchovy filozofická antropologie filozofie a náboženstvíAutorovy další knížky
1995 | Eseje |
1886 | Zásady vychovatelské |