Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu zajímavosti

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274608/bmid_kapesni-pruvodce-inteligentni-zeny--lms-274608.jpeg 5 227 227

Kniha je záznamem fiktivního rozhovoru vypravěče s mladou ženou Lucií, kteří náhodou tráví současně dovolenou na pobřeží Jaderského moře na severu Jugoslávie. Lucie otevřeně vyslovuje svoji nespokojenost se situací ve svém domově – v Československu zasaženém normalizací; váhá, zda se má z dovolené vrátit do šedivé reality všedního života do Prahy nebo zda má emigrovat. Vypravěč (s nímž se autor ztotožňuje) žije v exilu v Paříži a vzhledem k přístupu ke svobodným informacím bez cenzury a také díky svému vyššímu věku má větší přehled o historii. Místo jednoznačné odpovědi, která by pomohla vyřešit její dilema, proto Lucii nabídne, že jí bude každý večer vysvětlovat svůj pohled nejen na dějiny Československa ale i komunismu v Sovětském svazu a v ostatních státech východního bloku. Po třináct večerů pak Lucii vypráví o řadě klíčových událostí dějin. Na rozdíl od vypravěče, jenž se vyjadřuje většinou přesně a spisovně, používá Lucie hovorovou řeč; její slova jsou v textu knihy odlišena pomocí kurzívy. Dozvídá se tak autorovy názory na témata, o kterých jinak nemůže kvůli cenzuře dostat nezávislé informace: mimo jiné na události, které předcházely Mnichovské dohodě roku 1938, na Košický vládní program, politické procesy se Slánským a s Miladou Horákovou, na stalinské čistky v 50. letech, Pražské jaro 1968 a další témata. Otázka, zda se Lucie nakonec rozhodla pro emigraci, zůstává v knize nezodpovězena. Exilové vydání. Obsahuje frontispis (koláž Jiřího Koláře „Letohrádek Hvězda na Bílé Hoře“), bibliografické přehledy na konci kapitol a přehledy použité literatury. Obálku s použitím koláže Jiřího Koláře „Přicházíme na svět s usazeninou v srdci“ navrhla Barbora Munzarová.... celý text

Zajímavosti (1)

Po více než čtyřicetileté přestávce se na publikacích vydávaných v Československu začíná znovu objevovat jméno autora, o němž se nedá říci, že by kdy vymizelo z našeho povědomí. Pavel Tigrid je jedním z neivýznačnějších mluvčích českého kulturního exilu a v této úloze vystupuje také nejdéle. Skoro pětatřicet let je šéfredaktorem pařížského čtvrtletníku Svědectví, věnovaného české kultuře a společnosti. Vedle velmi rozsáhlé publicistické činnosti v časopisech vydal jedenáct knih a tou poslední z nich je právě Kapesní průvodce. Titul knihy je výmluvný: formou dialogu tu autor vysvětluje mladé turistce z Československa, která si není jista, má-li emigrovat, základní soudobé problémy české společnosti, a jak politické a sociální dění v republice posledního takřka století podmínilo a ovlivnilo osobní osudy mladé generace, k níž tato turistka patří. Rámcově vychází Tigrid z vlastní zkušenosti, z nesčetných rozhovorů, které s příslušníky této generace vedl, a téma samo je založeno na mimořádně široké znalosti událostí i osob, které naše osudy v posledních desetiletích formovaly, všeho dění, jehož byl autor sám často přímým účastníkem, na rozsáhlé sečtělosti v publicistické, politické a historické literatuře i na nespočetných diskusích, při nichž měl možnost konfrontovat a tříbit si svůj názor. Ale přestože Tigrid vykládá v široké perspektivě, je patrné, ze mnohem raději podává fakta a jejich souvislosti než vlastní názory. Ostatně sám říká, že čím víc člověk o daném tématu ví, tím víc otázek a nejasností na něm také vidí, a proto i pojetí a hodnocení dílčích i obecných témat nechává často s otevřeným koncem. (ripo)